Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Nový pohled na Pluto

Počítačově zpracované snímky z HSTKdyž v letech 2002 a 2003 Hubbleův kosmický dalekohled snímkoval Pluto, které tehdy bylo ještě považováno za devátou planetu, mělo na snímcích průměr jen několik pixelů. Tato data nyní zpracoval tým odborníků z NASA, ESA a Southwest Research Institute pod vedením Marca Buie. Výpočty byly neobyčejně náročné, zpracování 384 snímků probíhalo na dvaceti zasíťovaných počítačích po celé čtyři roky, ale díky tomu nyní máme možnost vidět zatím nejdokonalejší obraz této trpasličí planety.

Na povrchu je možné rozeznat útvary o rozměrech několik set kilometrů. Různé odstíny povrchu Pluta jsou zřejmě důsledkem toho, jak na něj působí sluneční záření. To i ve vzdálenosti přes 30 AU způsobuje, že se vlivem ultrafialového záření štěpí metan. Vznikají tak sloučeniny s větším množstvím uhlíku, které mají rezavou nebo tmavou barvu. Slunce také ohřívá dusíkový led a způsobuje jeho sublimaci, díky které se mezi lety 1988 až 2002 objem atmosféry Pluta zdvojnásobil. Zajímavým útvarem, objeveným na povrchu, je výrazná světlá skvrna, kterou tvoří pravděpodobně zmrzlý oxid uhelnatý.

Porovnáním těchto snímků s fotografiemi z roku 1994 je patrné, že zatímco jižní polokoule ztmavla, oblast severního pólu naopak získala světlejší odstín. Vědci se domnívají, že to způsobuje tání ledu na jedné straně a jeho zmrznutí na straně druhé. Hlavní vliv na to má sklon rotační osy a oběžná dráha Pluta kolem Slunce, která je dosti neobvyklá. Je skloněná k ekliptice pod úhlem 17° a velmi výstředná, kvůli čemuž jeho vzdálenost od Slunce kolísá téměř o 20 AU. Pluto je tak vystaveno velkým změnám intenzity slunečního záření, které způsobují řadu atmosférických změn. Není to tedy neměnná zmrzlá koule z ledu a kamení, jak se původně předpokládalo, ale naopak jedno z nejvíce proměnných těles sluneční soustavy.

Dalšího překvapení se vědci dočkali, když sledovali barevný odstín tělesa. Ačkoli dříve byl stálý, v letech 2000 až 2002 se nečekaně změnil více dočervena, asi o 20%. Přitom Charon, největší měsíc Pluta, svou barvu nezměnil. Přesnou příčinu tohoto jevu se zatím nepodařilo odhalit.

V současnosti se již zřejmě lepší snímky nepodaří získat. Budeme si proto muset počkat do července 2015, kdy se k Plutu přiblíží sonda New Horizons (Nové obzory), která by měla být schopna pořídit snímky s podstatně lepším rozlišením – až desítky metrů.

Použité zdroje: