Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Stratosférické blesky

Při slově blesk se každému vybaví blesky, které známe již od dětství a které v podobě jasných zionizovaných stop můžeme pozorovat u každé typické bouřky. Trajektorie těchto výbojů se nachází buď mezi mrakem a Zemí anebo mezi jednotlivými částmi bouřkového oblaku. O to překvapující může být ale zjištění, že bleskové výboje mohou směřovat z oblaků i vzhůru – do stratosféry. Právě proto, že se vyskytují převážně v této atmosférické vrstvě (anebo vrstvách vyšších), byly tyto jevy pojmenovány výrazem stratosférické blesky (v anglickém jazyce jsou označovány zkratkou TLE z angl. Transient Luminous Events).

lightning-sprites.jpgZ historického hlediska jsou popisovány již několik desetiletí, ale oficiálně byly potvrzeny až pozorováním z oběžné dráhy v roce 1990. Vzhledem se TLE typickým bleskům však nepodobají, jelikož fyzikální vlastnosti stratosféry jsou rozdílné proti vlastnostem troposféry (nejnižší vrstvy atmosféry, která je zároveň dějištěm drtivé většiny meteorologických jevů). Ve stratosféře je vzduch již podstatně řidší, a proto samotné výboje se mohou díky menšímu odporu částic prostředí pohybovat velmi rychle. Také barva jednotlivých blesků je jiná. Zatímco blesky, které známe z bouřek, mají bílou barvu, stratosférické výboje mohou mít různé barvy (především červenou a modrou) podle prvků, které se v dané výšce atmosféry vyskytují.

První z typů, jejichž barva je zpravidla červená, označujeme jako Sprites (lidově se jim říká také skřítci a nebo duchové). Vyskytují se nad intenzivními bouřkami a probíhají ve výškách okolo 65 až 90 km nad povrchem. Doba trvání těchto typů blesků je asi 1/100 sec, což je ve většině případů znemožňuje pozorovat ze zemského povrchu vizuálně. Možnost jejich spatření bývá zpravidla značně nadějnější z letadel či vysokých hor díky lepším podmínkám jejich viditelnosti (méně prachu a smogu v ovzduší). Pokud chceme tyto typy blesků zachytit, je nutné pozorovat ze vzdálenosti až několika set kilometrů od bouřky a je nutné použít citlivé videokamery nebo digitální fotoaparát.

Druhým typem výbojů jsou tzv. Blue Jets. Jak už anglický název napovídá, jejich barva je modrá a od typů Sprites se liší nižší výškou jejich výskytu (maximálně do 50 km) a delší dobou trvání, která je u tohoto typu asi 1/20 sec. Tento typ blesků se nevyskytuje přímo nad bouřkovými oblaky, ale vystupuje z jejich horních částí v podobě namodralých, do výšky se rozšiřujících paprsků.

Kromě těchto dvou typů je možné pozorovat i další jevy, které jsou ale již méně časté. Co se týče fyzikálních podstat vzniku těchto výbojů, víme toho o TLE zatím stále velmi málo. Je jisté, že mají souvislost s napěťovými poměry mezi zemským povrchem a ionosférou. Red Sprites zřejmě souvisí s mohutnými výboji CG+ (velmi silný kladný výboj mrak – Země) mezi vrcholem silných bouří a Zemí. Velmi často je totiž uváděno z pozorování, že se Red Sprites vyskytují bezprostředně po silném CG výboji.

V současnosti patří stratosférické blesky stále k jedněm z nejméně objasněných meteorologických a fyzikálních jevů, které můžeme v naší atmosféře pozorovat.