Expedice 2011 – Expediční deník

Hvězdárna a planetárium Plzeň připravila v letošním roce na období hlavních školních prázdnin již tradiční pozorovací akci Letní astronomické praktikum, nazývané též Expedice, která navazuje na celoroční činnost astronomických kroužků. Praktikum začalo v pondělí 25. července 2011 v 17:00 a konec je stanoven na neděli 7. srpna v dopoledních hodinách. Místem je opět již osvědčený sportovní fotbalový areál v Bažantnici u obce Hvozd (okres Plzeň – sever). Letní pozorovací praktikum je určeno zejména pro začínající mladé zájemce o astronomii a pro pozorovatele, kteří se podílejí na pozorovacích výsledcích během celého roku.

I letos, stejně jako minulé roky, se pokusíme průběžně informovat o tom, co se na Expedici děje. Každý den by mělo vycházet online zpravodajství z této akce ve formě deníku, kde bude popisována jak činnost přes den, tak i noční pozorování.

Den 1, pondělí 25. července 2011

Stavba stanového táboraPrvní den jubilejní, padesáté Expedice probíhal téměř stejně jako ty předešlé. Všechny věci, které jsou na Expedici zapotřebí, vyneslo několik dobrovolníků z budovy H+P Plzeň a naskládalo je do připravených vozidel. Poté se vydali na cestu do Bažantnice, kde se obsah aut stěhoval do různých míst areálu, na jejich stálá místa. Samotná cesta byla poněkud složitější, protože kvůli uzavírce silnice u obce Nekmíř bylo nutné tento úsek objet nebo zvolit jinou trasu.

V odpoledních hodinách se postupně začali objevovali i další účastníci, ti mladší obvykle v doprovodu rodinných příslušníků. V prostoru za betonovým pláckem začaly jako houby po dešti růst různobarevné kupole stanů, některé rychleji, jiné pomaleji, záleželo na šikovnosti stavitelů. Kupodivu letos stavbu neprovázel žádný déšť, jako tomu bylo v několika posledních letech. V podvečerních hodin vyhlásil vedoucí praktika Lumír Honzík nástup a pronesl poměrně dlouhou úvodní řeč. Přivítal všechny účastníky a vysvětlil všechny organizační záležitosti. Letos byla účast první den docela slabá. Když nebudeme počítat rodinné příslušníky, tak se po táboře pohybovalo jen kolem 15 osob, z toho pouze jeden člověk byl na Expedici poprvé. Další dni by se ale měl tento počet zvyšovat.

Po nástupu se vyrazilo do hospody ve Hvozdu, kde byla nachystána večeře. Ta byla trochu neobvyklá. Jednalo se o něco na způsob gulášové či dršťkové polévky s chlebem. Byla sice dobrá a docela zasytila, ale asi málokdo čekal, že se jednalo o hlavní chod. Rozproudila se debata, zda se ještě bude čekat na druhé jídlo, ale když se nic nedělo, bylo jasné, že je to již vše a bylo možné vyrazit zpět do tábora.

Meteorologická situace byla k večeru značně nepřehledná. Chvílemi byla téměř úplně jasná obloha, aby ji zanedlouho pokryla oblačnost. To trvalo i první půlku noci. Po půlnoci se postupně vyjasnilo a mraky zůstávaly jen u obzoru. A tak nic nebránilo seznamování s noční oblohou, které patří tradičně k prvním pozorováním na Expedici. Postupně se většina účastníků přesunula k velkým dalekohledům, kde byly vyhledávány zajímavé astronomické objekty. Kromě mnoha deep-sky objektů jsme viděli i kometu Garradd a po půlnoční svačince vyšel i Jupiter. Ti nejvytrvalejší vydrželi až do východu Měsíce.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 2, úterý 26. července 2011

Vypouštění raketDruhý den letošní Expedice započal zcela obyčejně. Je pravda, že budíček byl díky pozorování posunut o více než hodinu, ale to je pochopitelné, protože někteří odvážlivci vydrželi až do ranních hodin. Již na snídani poloospalí účastníci hodnotili své úspěchy i neúspěchy uplynulé noci. Byla řeč o deep-sky objektech, spatřených meteorech a především o výborných pozorovacích podmínkách. Počasí sice nebylo po celou noc zcela stabilní, ale na druhou stranu nabídlo velmi kvalitní a temnou oblohu, jež nebývá v Bažantnici zvykem.

Po obědě se většina účastníku věnovala dohánění spánkového deficitu z noci, opalování a nebo otužování se v podobě návštěvy místního rybníka, který letos zaujal nezvykle čistou a průzračnou vodou. Po svačině bylo provedeno cvičné vystřelování raket ze startovací plošiny, vyrobené speciálně pro tento účel.

Počasí v průběhu dne bylo velmi proměnlivé a nejinak to udávala předpověď i na noc. Pozorovací pohotovost však byla vyhlášena a tak všichni vyčkávali co počasí udělá. Ze začátku noci byla obloha polojasná a připravena byla pouze jedna nová montáž dalekohledu na testování. Kolem jedenácté hodiny se zatáhlo úplně a po hodině beznadějného vyčkávání jsme postupně, bez půlnoční svačiny, odešli spát.

Martin Adamovský, foto Jiří Polák

Den 3, středa 27. července 2011

Noční pozorováníKromě poměrně stabilního osazenstva tábora se občas na Expedici objeví někdo, kdo se z nejrůznějších příčin může zdržet jen krátkodobě. Jedním z takových byl Jakub Toman, který se zastavil jen na tento den a připravil si přednášku o historii pozorování Slunce. Dorazil v sedm hodin ráno, což je pro táborníky velmi časná hodina. Protože všichni ještě spali ve stanech, pod střechou nebo na hřišti, musel první hodinu strávit hodinu relaxací na lavičce a sledováním mraků. Teprve kolem osmé hodině vylezla ze spacáku do poměrně chladného rána služba, aby připravila snídani. Ostatní účastníci se probudili až po jejím zvolání „snídaněě!“

Během dopoledne se mezi přecházejícími mraky pozorovalo Slunce se skvrnami a jeho chromosféra. Ondřej Trnka skvrny zakresloval a fotografoval. Po obědě a siestě následovala již zmíněná Jakubovo přednáška o postupném vývoji pozorování Slunce a získávání poznatků o něm. Protože nikdo během ní neusnul a všichni vydrželi bdělí až do konce, dá se usuzovat, že se líbila.

Večerní počasí bylo – opět – velmi komplikované. V oblasti západních Čech se střetávaly tři frontální systémy a jejich vzájemné ovlivňování bylo tak složité, že se vývoj počasí nedal spolehlivě předpovědět. Řada účastníků sledovala aktuální vývoj počasí na počítači a dohadovala se, jak to nakonec dopadne. Pár expedičníků se dalo do příprav na pozorování, ostatní vyčkávali. Konečné slovo, že se půjde pozorovat, padlo až někdy kolem půl dvanácté. Už však pár minut po půlnoci se obloha zase začala zatahovat a bylo vidět i pár blesků. Naštěstí to netrvalo dlouho a situace se zase zlepšila. Podmínky nebyly zdaleka ideální, ale přesto bylo možné s určitým omezením pozorovat. Dělala se amatérská astronomická prohlídka oblohy i fotografování astronomických objektů. Poslední pozorovatelé se uložili ke spánku až v časných ranních hodinách, poté, co si v dalekohledu prohlédli úzký srpek Měsíce.

Václav Kalaš (podle Jakuba Tomana), foto Jiří Polák

Den 4, čtvrtek 28. července 2011

Přednáška o pozorování meteorůDnešní den probralo k životu většinu účastníků Slunce, které svítilo a hlavně hřálo tak, že se nedalo spát. Po bohaté snídani, nabízející netradičně asi čtyři druhy jídel, se lidé věnovali dopolednímu programu. Například pro fotografy to znamenalo prohlédnout snímky z předešlé noci a zpracovat je.

Velmi rychle nastala doba oběda. Cestou do jídelny bylo možné sledovat dvojici kombajnů, pilně pracujících na blízkém poli. Ta svým hlukem vyplašila dokonce i srnku, která chvíli zmateně pobíhala po cestě, než se ztratila v přilehlém houští. Dalšími zástupci zvířecí říše, kterým asi práce na poli nebyla příliš příjemná, byli ptáci. Kroužili ve dvou hejnech nad poli i vesnicí a marně hledali místo, kde by mohli v klidu spočinout.

Při cestě zpět bylo slyšet hřmění, ale obloha byla většinou polojasná a každou chvíli mezi mraky vykouklo Slunce. Později jsme se dozvěděli, že tou dobou v Plzni byl docela silný déšť. Po odpolední svačince následovala přednáška Václava Kalaše o pozorování meteorů, tentokrát zaměřená na statistiku. Téměř hned po jejím ukončení byl svolán nástup a pak se všichni s výjimkou služby dali na pochod do Hvozdu, kde byla nachystána večeře.

Zvečera se nad Bažantnicí postupně zatahovalo a ani předpověď nebyla příliš příznivá. Jako jedna z atrakcí, která účastníky zaujala, bylo silně bzučící hejno komárů, které se vznášelo nad betonovým pláckem. Při osvětlení laserem se hmyz pěkně leskl a byly dělány i pokusy s jeho fotografováním. Malá skupina se vydala na noční výlet po okolí, při kterém zažila řadu dobrodružství včetně bloudění a ztráty laserového ukazovátka. Někdy kolem jedenácté hodiny se navzdory všem snímkům z družice skoro úplně vyjasnilo, ale po další kontrole bylo jasné, že toto počasí dlouho nevydrží. A opravdu, po nějaké době se zase na oblohu začala nasouvat oblačnost a proto se celý tábor kolem půlnoci uložil k spánku

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 5, pátek 29. července 2011

Chromosféra SluncePo snídani, ke které mohli expedičníci zakusit různé kombinace vánočky, margarínu a marmelád, se pár účastníků vydalo do Manětína doplnit před víkendem zásoby potravin. Zbytek osazenstva buď doháněl resty z minula, nebo relaxoval. Zásobovací vozidlo se vrátilo někdy po půl jedenácté a nedlouho poté vyrazila na oběd služba. Po jejím návratu do tábora se za občerstvením vydali všichni ostatní. Cestou do Hvozdu si prohlédli velkou užovku, plazící se přes cestu a také na ně spadlo pár kapek, ale nic z toho nedokázalo zkušené táborníky rozhodit.

Podobných „minipřeháněk“ se přes den objevilo více, ale vždy se jednalo spíše jen o slabý náznak deště. V odpoledních hodinách si zájemci poslechli přednášku Lumíra Honzíka o proměnných hvězdách. K večeru se stanové městečko trochu rozrostlo kvůli návštěvě a jedné nové účastnici. Mezi novými stany se zejména vyjímal jeden, který svou velikostí připomínal spíše než běžný stan cirkusové šapitó.

Po další nezbytné cestě za potravou do hospody a zpět se v táboře dostala ke slovu létající technika. Do vzduchu se vznesly modely vrtulníku a letadla. Zvláště letadlo však mělo tendenci ukončovat své lety poněkud tvrdě. Večerní obloha spíše než pozorování slibovala nějaký déšť. Po setmění byla připravena malá stezka odvahy, kdy se muselo projít bez světla přes les až na pole a zase zpět. Někteří účastníci s tím neměli problém, ale jeden psychicky nevydržel a musel se vrátit. Déšť se opravdu dostavil a ještě před půlnocí na stanové celty zabubnovaly první kapky.

Václav Kalaš, foto Ondřej Trnka


Den 6, sobota 30. července 2011

Šachový soubojKrátce poté, co se expedičníci vzbudili a nasnídali, se ze zatažené oblohy spustil vydatný déšť. Dopolední program vyplnila přednáška Matěje Kučery o sextantech. Protože déšť byl nejen docela silný, ale i vytrvalý, rozhodlo se, že přesun na oběd se neuskuteční pěšky, ale pomocí automobilů. Účastníci se poskládali do dvou dodávek a jednoho osobního auta a nechali se dovézt až k hospodě. Ve druhém kole se do hospody stejným způsobem dopravila i služba.

Protože propršelo i celé odpoledne, program se omezoval na aktivity, odehrávající se pod střechou. V jedné z místností se prováděly zkoušky montáží, z neastronomických činností se uskutečnilo například několik šachových zápasů. Déšť nepřestával ani ve večerních hodinách, tak doprava na večeři byla zorganizována velmi podobně jako oběd. Rozdíl byl jen v tom, že přesun účastníků zajišťovala tentokrát čtyři vozidla.

Večer nemělo smysl vyhlížet jasnou oblohu, protože předpověď nedávala vůbec žádnou naději. Místo toho se všichni shromáždili ve dvou místnostech kolem počítačů a večerní program se odehrával kolem nich. Asi nejzajímavější bylo promítání dokumentárního filmu o dálkově řízených sovětských vozítcích Lunochod, která jezdila po povrchu Měsíce.

Václav Kalaš, foto Ondřej Trnka

Den 7, neděle 31. července 2011

Soutěž ve střelbě vzduchovkouKap, kap, kap, kap kap, KAP, káp, … Ráno nás přivítalo deštěm. Budíček a snídaně se odehrály v ne zcela běžném čase 8:30, tedy něco napůl mezi režimem pozorovacím a nepozorovacím. Ne, že by se snad v noci pozorovalo, kromě hydrometeorů nebylo vidět zhola nic. Večerní program se však celkem protáhl a tak se tábor vyspal o trochu déle. Stejně nebylo k vidění nic jiného, než to, jak se již vysrážená voda sráží s matičkou Zemí.

Dopoledne bylo pro zájemce připraveno povídání o velikých dalekohledech světa. Výhoda tohoto povídání spočívala hlavně v tom, že když skončilo, bylo již po dešti a tak se tábor po 24 hodinách vydatného deště ukázal opět v trochu jasnějších barvách. Předpověď dokonce slibuje i slunce, když ne zítra, tak třeba pozítří.

K obědu se bohužel opět rozpršelo, ale nešlo již o trvalý déšť, ale pouze o drobné přeháňky. Proto jsme šli do Hvozdu pěšky. K obědu byla polévka s těstovinovými noky a kuře na paprice. Po obědě ještě chvíli pršelo, ale po svačině se počasí uklidnilo, přestalo poprchávat a místy se objevily dokonce kousíčky modré oblohy.

To bylo konečně vhodné počasí pro venkovní aktivity a tak jsme uspořádali soutěž ve střelbě vzduchovkou na terč. Střílelo se deset ran ve stoje na deset metrů. Na prvním místě se umístil Tomáš Romanutti se 71 body a za ním následovali Ondřej Trnka se 70 body a Martin Brada s 65 body. Po střelbách byl již čas na nástup a odchod na večeři. K ní bylo rizoto, o kterém si leckteří mysleli ledacos, většina však, že nebylo příliš čerstvé. Večer byla opět zatažená obloha a tak k pozorování nedošlo.

Ondřej Trnka, foto Ondřej Trnka

Den 8, pondělí 1. srpna 2011

Kometa Garradd u kulové hvězdokupy M15Pozorovatelská neaktivita posledních dní by rozhodně neměla činit ranní vstávání těžším. Přesto se osazenstvo zápraží ráno jen velmi líně přesouvalo na snídani. Ráno jsme očekávali příjezd nebo opětovný návrat několika účastníků. Počet osob by s dnešními příjezdy měl dosáhnout letošního vrcholu – kolem dvaceti lidí. Velké naděje jsme vkládali do meteorologických modelů, které na dnešek předpovídaly zlepšení počasí. Déšť ustal již včera. Dnešní dopoledne ovšem projasnění oblohy nepřineslo, naše naděje se postupně přesunuly na odpoledne, večer a především noc.

První den po víkendu jsme opět obědvali ve zdejším Zemědělském družstvu, což mnozí hodnotili jako příjemnou změnu. Odpoledne skupina účastníků doplnila v Manětíně zásoby potravin. Posledních několik dní jsme za zamčenými dveřmi skladu poslouchali znepokojivé kapání. Dnes odpoledne jsme se do skladu konečně dostali. Několik centimetrů vody, které z bojleru vytekly, byly vynošeny ven. Drobná závada byla odstraněna a zůstaly jen mokré stěny. Celkově se odpoledne neslo ve volném duchu, hrály se hry, četlo se, odpočívalo se a doufalo se v jasnou oblohu.

Nástup před odchodem na večeři byl v mnohém odlišný oproti posledním dnům. Kromě toho, že nastoupilo výrazně víc lidí, než v posledních dnech, byl nástup také delší. Dnes totiž byla vyhlášena pozorovací pohotovost, protože současná meteorologická situace otevírala možnost jasné oblohy. Postaveny byly dvě skupiny meteorářské a jedna fotografická. Optimismus nabouralo několik kapek a déšť viditelný v dálce při cestě z večeře. Zapečené brambory v hospodě zase chutnaly výrazně více než včerejší rizoto.

Počasí bylo proměnlivé a pozorování nakonec proběhlo spíše volnější formou. Novým programem bylo zakreslování planetky Pallas a komety Garradd za účelem výpočtu dráhy. Zbývá je doufat, že do konce Expedice bude ještě dost jasných nocí na další nutné zákresy pozic. Podmínky nebyly zdaleka ideální, ale přesto někteří z této noci výsledky mají. Noc skončila pro každého jinak, někteří usnuli s půlnocí, jiní prakticky až se svítáním.

Michal Hron, foto Jiří Polák

Den 9, úterý 2. srpna 2011

Chemické pokusyV úterý ráno se tábor probudil do polojasné oblohy. K snídani byly trochu neobvykle jogurty s rohlíkem a na výběr byly čtyři příchutě. Pak začalo docela hřát Slunce, čehož všichni využili k sušení. Okolo stanů a zejména pak na zábradlí vynesli expedičníci navlhlé spacáky, deky, karimatky a další předměty, aby je Slunce vyhřálo. Ještě před obědem se uskutečnil jeden z tradičních expedičních rituálů – společná fotografie.

Oběd, ke kterému bylo uzené s hrachovou kaší, proběhl bez zaznamenáníhodných zážitků. Krátce po návratu do Bažantnice přijel Marek Česal ze Západočeské pobočky České astronomické společnosti spolu s Jakubem Tomanem a začalo odpoledne plné her a soutěží. Letos to nebyl klasický „Den s pobočkou“, jako v minulých letech, ale jen několikahodinové „Odpoledne s pobočkou“. Začalo se čtyřmi disciplínami. Jedna z nich spočívala v tom, že si člověk postupně stoupal do několika misek, ve kterých byl neznámý obsah a musel určit, co se v nich nachází. Misky byly schovány pod plentou, takže k identifikaci nemohl být použit zrak. Druhý úkol spočíval v tom, že se musela projít slalomová trasa a přitom před sebou nést láhev s vodou. Ta byla umístěna na dřevěné desce a celou tuto konstrukci bylo nutné přenést pomocí dvou dřevěných tyček. Zní to jednoduše, ale v praxi to tak snadné nebylo. Měřil se čas, za který soutěžící prošel celou trasu. Třetí disciplína se odehrávala hned vedle. Byla také na čas a chodilo se zde na chůdách, které byly ještě pro ztížení spojeny provázkem k sobě. Poslední bodovaný úkol se dělal vždy ve trojici. Muselo se pomocí malých mističek naplnit větší nádobu vodou tak, aby v ní postavený kámen byl celý pod hladinou. Hodnotilo se pořadí, ve kterém se to účastníkům podařilo.

Když už se závody chýlily ke konci, pro využití času se uskutečnilo pár dalších her. Jedna spočívala v tom, že si několik osob stouplo do kruhu, pak se pokoušelo sednout a případně udělat ještě nějaký další akrobatický úkon, ale dost často tak rychle skončili na zemi, že k tomu ani nedošlo. Dále se někteří pokoušeli experimentovat s lihovými raketami a Marek předváděl některé chemické pokusy. Souběžně s tímto programem se uskutečnilo pozorování Slunce a měření sextantem. Poslední akce, připravená Markem, spočívala v tom, že se měla barvit trička různými barvami. Z toho však nakonec sešlo, protože se nenašlo dost hráčů, ochotných obětovat své oblečení. Následovala svačina a po ní vyhlášení výsledků. Byla vyhlášena jak první tři místa (na kterých se kvůli shodnému počtu bodů umístilo pět osob), tak i místo poslední. Výherci dostali drobné odměny a sladkostmi byli odměněni i všichni ostatní soutěžící.

Netrvalo dlouho a nastal čas večerního nástupu. Předpověď počasí byla velmi příznivá, tak byla vyhlášena pozorovací pohotovost, rozdělení do skupin a nakonec odchod na večeři. V hospodě byl připraven řízek se salátem. Po návratu z dobré večeře se pomalu začalo s přípravami na pozorování a jejich intenzita stoupala s přibývajícím šerem. Nakonec to byla noc se zatím nejlepšími pozorovacími podmínkami a různé astronomické objekty se daly sledovat až do časných ranních hodin.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 10, středa 3. srpna 2011

Koupání v blízkém rybníceK včerejší noci je ještě nutno poznamenat, že se zde sešlo neobvykle velké množství „veteránů“, tj. lidí, kteří jezdili na Expedice před mnoha a mnoha lety a v současnosti se objevují spíše jen sporadicky. Kromě meteorů, které sledovaly dvě skupiny, se někteří astronomové zabývali astrometrií, fotografováním nebo dokonce sledováním exoplanet. Naskytla se i příležitost k otestování sady špičkových okulárů Pentax XW ve světelném dalekohledu o průměru 25 cm. Ke své vlastní smůle trvala většina přihlížejících na ukázce Jupitera v době, kdy byl ještě nízko nad obzorem a připravili se tak o nádherný obraz, který se naskytl v pozdějších nočních (lépe řečeno brzkých ranních) hodinách, když se neklid atmosféry uklidnil.

Je jasné, že po probdělé noci se pozorovatelům nevstávalo zrovna snadno. I po ranním občerstvení se několik z nich opět uložilo ke spánku, aby dohnali to, co v noci zameškali. Ti pilnější se hned vrhli do víru zpracování včerejších výsledků, takže na monitorech bylo možné spatřit třeba snímky různých objektů, pořízených CCD kamerou. Došlo i na předběžné zpracování astrometrie planetky Pallas, které dopadlo až překvapivě dobře – vypočtená dráha potvrzuje, že tento asteroid srážkou se Zemí nehrozí 🙂

Cestou na oběd se skupině bavících se expedičníků podařilo vyplašit dvě srnky, ukrývajících se v křoví u cesty a ty se s mohutným dupotem rozběhly pryč. Krátce po návratu do tábora se většina účastníků vydala na zásobovací misi do Manětína a hřiště, kde zbylo jen pár lidí, nečekaně ztichlo. V pozdějších hodinách, když se všichni vrátili z nákupu, se opět pokračovalo ve zpracování napozorovaných dat. Mimo jiné probíhaly kontroly protokolů se zaznamenanými meteory a po doplnění všech potřebných údajů se přeťukávaly do počítačů. Z dalších činností se dostalo třeba na hrátky s míčem, sbírání hub nebo stavbu různých domečků a cestiček ze šišek. Večerní nástup i večeře proběhly podle standardního postupu. Vyhodnocení předpovědi počasí ukázalo, že tuto noc se zřejmě pozorovat nebude, spíše hrozilo, že v noci přijde déšť. Až do setmění se uskutečnilo několik startů raket, které byly pilně fotografovány pro pozdější výpočty zrychlení. Zejména poslední start byl velmi dramatický, protože raketa se při přistání zaryla do země vysokou rychlostí ani ne metr od přihlížejících diváků. Ani houstnoucí tma nezabránila tomu, aby zábava na hřišti pokračovala. Zajímavé bylo házení kroužkem, vyrobeným ze svítících trubiček. S těmito svítícími předměty se dokázalo zabavit nečekaně mnoho expedičníků na velmi dlouhou dobu. Protože tentokrát se předpověď vyplnila, byl zbytek večera věnován různým debatám a postupně se všichni ukládali ke spánku, aby se někdy kolem půlnoci uložil poslední účastník praktika.

Václav Kalaš, Michal Bareš, foto Ondřej Trnka

Den 11, čtvrtek 4. srpna 2011

Mlha byla celou noc až do svítáníV noci přišel déšť a vydržel až do ranních hodin, takže probuzení do dalšího dne bylo značně mokré. Po snídani se rozběhl dopolední program, který z větší části obstaral Josef Hanuš se svou přednáškou o planetkách. Hned po ní se šlo na špekové knedlíky do jídelny zemědělského družstva ve Hvozdu. Kolem oběda se začala oblačnost mírně protrhávat a chvílemi se dokonce mezi mraky objevilo i Slunce. Někteří proto vytáhli dalekohledy a pozorovali jej. Také se uskutečnily první přípravy na táborák, který by se mohl konat, pokud večer nebude možné pozorovat. Expedičníci se vydali do lesa a přinesli z něj několik soušek, které shromáždili nedaleko klubovny. Než došlo na jejich další zpracování, prudce se rozpršelo a tak se rychle muselo dříví odtahat pod střechu. Teprve později se kmeny daly pomocí sekyry a pily porcovat na menší díly, vhodné do ohniště. Poměrně silné deště se vyskytovaly až téměř do večera. Ve vzácných chvílích, kdy zrovna z nebe nic nepadalo, se uskutečnilo pokusné střílení vzduchovkami na terč. Jinak se všichni schovávali pod střechami, kde dokončovali zpracování napozorovaných dat či jinou práci na PC.

Na večerním nástupu Lumír Honzík konstatoval, že i když aktuální situace na obloze vypadá velmi nepříznivě, podle družic a dalších předpovědí je docela možné, že se na noc vyjasní. Ještě před setměním se uskutečnil malý turnaj ve střelbě ze vzduchovky na terč. Vzhled oblohy byl celý večer i první část noci velmi proměnlivý. Chvílemi nebyla skoro vidět, protože se přes hřiště převalovala mlha, aby za pár minut zmizela a bylo krásně jasno. Do toho někdy přecházela oblačnost, takže se velmi dlouho váhalo, zda vůbec začít pozorovat. Jen několik nejaktivnějších astronomů již mělo vytaženu techniku od večera a nedbajíce na rušivé vlivy, aktivně pozorovalo. Uskutečnilo se několik výprav za les, aby se prozkoumala situace na západě, ale konečné stanovisko stále nepadlo. Někdy kolem půlnoci, kdy se situace začala velmi pomalu lepšit, ale ještě pořád nebylo jisté, zda se udrží, se rozhodlo učinit neobvyklý krok. Nejprve se připravila půlnoční svačina a teprve poté, když se ukázalo, že obloha se mezitím vybrala, se vydala většina pozorovatelů na hřiště. Podmínky byly nakonec překvapivě dobré, takže ti nejvytrvalejší vydrželi sledovat oblohu až do časných ranních hodin.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 12, pátek 5. srpna 2011

Večerní táborákRáno po mlhavé pozorovací noci začalo klasickým budíčkem, těsně následovaným vydatnou snídaní. To celé se odehrálo okolo deváté hodiny. Na celé dopoledne se pak tábor ponořil do zpracovávání výsledků pozorování. Také se uklízela pozorovací technika a sušily spacáky zmáčené při pozorování v zarosené trávě.

Na oběd se většina z nás dopravila auty, protože začínalo lehce poprchávat a také z časových důvodů. Poslední oběd v jídelně zemědělského družstva nijak nevybočoval z vysoké kvality, obvyklé v této jídelně a tak si všichni pochutnali. Hned po obědě proběhl poslední nákup potravin a před svačinou ještě stihli Michal Bareš a Josef Hanuš prezentovat výsledky svého pozorovacího programu vizuální astrometrie drobných těles Sluneční soustavy. Ačkoli některé výsledky pozorování nedopadly zcela podle očekávání, jde o velice zajímavé pozorování, které zřejmě bude probíhat i v dalších letech.

Zbytek odpoledne proběhl v klidnějším tempu. Po večeři už bylo celkem jasné, že obloha se tento večer nevyčistí, spíše naopak a tak začaly závěrečné přípravy na táborák. Ohniště již bylo připraveno během dne, bylo jen potřeba připravit špekáčky na opékání, nakrájet chleba, atd. Na táborák se přijelo podívat i několik dřívějších účastníků Expedic, a tak bylo posezení u ohně vyplněno mimo jiné i vzpomínkami na staré časy a vyprávěním veselých historek.

Ondřej Trnka, foto Ondřej Trnka

Den 13, sobota 6. srpna 2011

U televizního vysílače Krašov vysokého 347mV noci přišel déšť, ale do rána se již oblačnost protrhala a nedlouho po snídani začalo svým svitem zalévat hřiště Slunce. Toho využilo několik expedičníků, kteří zamířili své dalekohledy na tuto nejbližší hvězdu a snad všichni si ji prohlédli pomocí různých filtrů. Zároveň s tím se uskutečnily ještě jedny střelby ze vzduchovky. Během nich po nedalekém poli, jen několik desítek metrů od tábora, přeběhla malá srnka a zmizela v lese. Po jedenácté hodině se uskutečnila přednáška Michala Bareše, ve které velmi podrobně rozebral problém světelného znečištění včetně mechanismu vzniku a také jaké jsou jeho dopady. Následoval pochod na poslední oběd letošní Expedice, který byl připraven v hospodě. Po jeho zkonzumování, návratu do tábora a krátkých přípravách odjela většina táborníků obhlédnout možná nová pozorovací stanoviště. Ty se nalézaly nedaleko televizního vysílače Krašov a v okolí obce Bezvěrov a měly by nabízet vynikající pozorovací podmínky. Z této výpravy se vrátili až těsně před 18. hodinou, takže kvůli tomu byl posunuta jak svačina, tak i večerní nástup.

Na tomto nástupu byly mimo obvyklých záležitostí také rozděleny úkoly na poslední den, kdy se musí uvést celý areál do stejného stavu, v jakém byl v době začátku Expedice. Téměř každý proto dostal za úkol uklidit nějakou místnost a ostatní byli pověřeni nakládáním. Hned poté se všichni rychlým krokem vydali na večeři. Po jejím zdolání si expedičníci naposledy prošli důvěrně známou cestu mezi Hvozdem a Bažantnicí a vrátili se do tábora.

Nad jihozápadem byl pěkně vidět srpek Měsíce a tak se uskutečnilo jeho krátké pozorování. Krátké bylo proto, že zanedlouho jej zakryly mraky. Protože zbyly nějaké špekáčky z předešlého dne a dokonce jich bylo pár dokoupeno, začal se připravovat ještě jeden táborák. Aby bylo dost dřeva, přitáhly se z lesa ještě nějaké kmeny a větve, které se postupně upravily do vhodných rozměrů. Zpracované dřevo se pak nanosilo k ohništi a zapálil se oheň. Zbytek večera pak probíhal ve znamení opékání vuřtů, chlebů a diskutování na různá témata až do noci. Účastníci pomalu ubývali a po jedné hodině noční se celé sezení rozpustilo a všichni se šli uložit.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 14, neděle 7. srpna 2011

Balení táboraUdálosti posledního dne začaly ještě před budíčkem. V noci byl silný déšť a protože někteří účastníci Expedice spali mimo stan a nechali své stany pootevřené, museli ráno balit své věci mokré. Posilněni snídaní a vybaveni rozdanými přebytky sušenek jsme se vrhli za úklid tábora. Místnosti opouštěl prach, odpadky, počítače i pozorovací technika. Také počet účastníků se snižoval. Pro některé přijeli rodiče, jiní odjeli vlastními auty.

Všechny ty krabice s technikou a dalším vybavením, které zbylo na několik posledních aut, nepůsobilo dojmem, že by se nechaly odvést naráz. Nasazení při nakládání neskolil však ani silný déšť a jak se věci vměstnávaly do aut, bylo už jasné, že se již nebudeme muset vracet. Naložit se nám nakonec podařilo vše beze zbytku – jeden z účastníků to trefně glosoval jako „vítězství člověka nad hmotou“. Vrátili jsme klíče od objektu a opustili jsme fotbalové hřiště, hospodu, lesní cestu i jídelnu zemědělského družstva. Bažantnice zůstala za námi.

Za vytrvalého doprovodu silnějšího či slabšího deště jsme vyložili techniku do Planetária a rozešli se. Od příští Expedice nás v tu chvíli dělil nejdelší časový úsek.

Michal Hron, foto Jiří Polák