Tak jako obvykle se i letos na začátku letních prázdnin konala akce „Putování po hvězdárnách“. Jde o již tradiční vícedenní cestu po některém z krajů, s cílem poznat místní astronomická zařízení, vyměnit zkušenosti a načerpat inspiraci. V minulosti byla tímto způsobem postupně procestována celá republika a následně Slovensko. Tím se dokončil první okruh a od roku 2005 se cestovalo opět po českých krajích. V loňském roce již bylo Česko opět procestováno a místo Slovenska se za cíl cesty zvolil Hamburk, kde došlo i k pozorování planetkového zákrytu u velmi jasné hvězdy δ Oph, která byla viditelná dobře i pouhým okem. Podruhé jsme se na Slovensko vydali až v tomto roce.
Během šestidenní cesty jsme navštívili řadu astronomických pracovišť napříč celým Slovenskem. Oproti minulým letům se do programu nedostaly neastronomické cíle, a tak jsme si mohli slovenské památky prohlédnout hlavně za jízdy z okénka vozu. V programu byly jak lidové hvězdárny pro veřejnost, tak i odborná pracoviště spadající pod Slovenskou akademii věd, či univerzity.
První den začalo putování až v podvečerních hodinách srazem všech zúčastněných na hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Zde následovala krátká prohlídka určená spíše mladším, kteří zde byli poprvé. Překvapeni však byli asi všichni, protože během posledního půl roku se poněkud obměnilo a rozšířilo přístrojové vybavení hvězdárny. Následoval nocleh v ubytovně hvězdárny.
Druhý den jsme přejeli slovenskou hranici a postupně jsme navštívili dvě hvězdárny. První byla v Žilině a další v Kysuckém Novém Mestě (KNM). Žilinská hvězdárna patří spíše k těm malým, jde jen o dva pozorovací domečky, jeden s odsuvnou střechou a druhý s kopulí, přičemž se používá jen ten s odsuvnou střechou. Pod ní je refraktor na kopii zajímavé historické montáže. Nedaleko je i malý domek se zázemím pozorovatelů a klubovnou. Tato hvězdárna stojí na vrcholku kopce Maly Diel nad Žilinou. V městě je pak ještě jeden dům, který slouží pro popularizační činnost bez hvězdárny. K jeho návštěvě jsme se však nedostali.
Druhá část dne byla vyplněna přejezdem do Vysokých Tater, kde jsme měli dohodnuté ubytování v penzionu ve Staré Lesné. Ten se nám stal základnou po tři noci a pořádali jsme odtud výjezdy do bližšího i vzdálenějšího okolí.Hvězdárna v KNM je ve vilové čtvrti na úpatí jednoho z vrchů, obklopujících město. Ve dvoupodlažní budově je veškeré zázemí, přednáškový sál a kopule hvězdárny. Tato hvězdárna se často účastní projektů přeshraniční spolupráce právě s hvězdárnou ve Valašském Meziříčí, což přináší oběma institucím řadu výhod.
Třetí den pokračovala naše cesta dále na východ do Humenného, kde jsme navštívili místní hvězdárnu. Kromě prohlídky jsme si zde vyslechli i povídání o historii a současné plány na velký projekt přeshraniční spolupráce s Polskem a Maďarskem. Po obědě ve Snině, jejíž gymnázium také spolupracuje na tomto přeshraničním projektu, jsme jeli do Kolonického sedla. Zde je Vihorlatská hvězdárna, rozvíjející se instituce, která provozuje současný největší dalekohled na Slovensku. Jde o zrcadlový přístroj o průměru 1 metr, který má dlouhodobě zapůjčený z Oděsské univerzity. Používá jej pro fotometrii hvězd. Hvězdárna dále disponuje menšími dalekohledy a v současnosti dokončuje stavbu malého planetária s přístrojem ZKP2, které bude sloužit pro návštěvníky. Hvězdárna by se v budoucnu měla stát centrem místní rezervace tmy a poskytovat zázemí pro návštěvníky této rezervace.
Cestou zpět se nedaleko Prešova stala nehoda, která zkomplikovala zbytek cesty. Jeden z účastníků se svým kabrioletem dostal smyk na kluzké vozovce v zatáčce a skončil v příkopu. Nikomu se nestalo nic vážného, ale po odtažení auta se zjistilo, že je v podstatě na odpis. V ostatních vozidlech naštěstí bylo dost volných sedadel, aby se všichni vešli.
Čtvrtý den byla v plánu návštěva trojice hvězdáren AU SAV v Tatrách: Stará Lesná, Skalnaté pleso a Lomnický štít. Druhá a třetí však byly s otazníkem, protože se nepodařilo vyjednat exkurzi. Začali jsme tedy ve Staré Lesné, kde se nám dostalo prohlídky astronomických domečků a výkladu o historii a současnosti astronomie v Tatrách. Bohužel poslední šance na vstup do zbylých hvězdáren, tedy osobní domluva přímo na místě nezabrala, a tak jsme měli možnost si prohlédnout pouze zvenčí hvězdárnu na Skalnatém plese. Většina účastníků si na zbytek dne vybrala návštěvu Tater, které i přes ne zcela ideální počasí nabízely příjemné prostředí pro nenáročné túry.
Pátý den jsme se ráno rozloučili s Tatrami, zahalenými v oblacích, a vydali jsme se na cestu do Banské Bystrice s plánem pokračovat pak dále na hvězdárnu v Modře. Bohužel další nemilá komplikace nastala v Banské Bystrici, kde je hvězdárna na vršku Vartovka nad městem. Není k ní příliš dobrá cesta, navíc bez značení, a tak jsme se ztratili v lese. Jeden s našich společníků zde nešťastně uklouzl a zranil si koleno tak, že nemohl chodit. Od hvězdárny jsme ho odvezli do nemocnice, kde zjistili, že zranění je vážné a musí být brzy operován. Proto jej dva účastnící odvezli rovnou domů do Spáleného Poříčí a na další den si domluvil operaci v Praze.
Cesta ostatních se ubírala do Modry, kde je hvězdárna zřizovaná bratislavskou univerzitou. Místní pracoviště je velice dobře vybaveno a orientuje se na řadu pozorování.
Poslední, šestý den jsme přejížděli zpět do Plzně. Jedinou významnou zastávkou byla Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. Ta je nyní přestavována na interaktivní muzeum Exploratorium. To by se mělo otevírat nyní na podzim a nabídnout návštěvníkům řadu zajímavých expozic a služeb.
Letošní putování patřilo z hlediska katastrof k těm nejhorším vůbec. Je proto potřeba doufat, že jsme si vybrali smůlu na řadu let dopředu a při dalších putováních se nic tak vážného nestane.
