Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Pozorování u Krašova

V noci ze soboty na neděli 24./25. září 2011 se uskutečnilo první hromadné pozorování z nového stanoviště v blízkosti vysílače Krašov. Toto místo se nachází nedaleko obce Bezvěrov, asi 40 kilometrů severozápadně od Plzně a je dobře přístupné autem. S výjimkou posledních přibližně dvou kilometrů se celou dobu jede po silnici první třídy, spojující Plzeň a Karlovy Vary. Hlavně však leží v oblasti, která není příliš zasažena světelným znečištěním, takže nabízí velmi dobré pozorovací podmínky. Další výhodou je nadmořská výška přes 700 metrů a volný výhled prakticky na všechny strany. Proto bylo vybráno jako vhodné i pro pozorování zodiakálního světla.

Pozorování v blízkosti vysílačeSraz byl naplánován na 19:30 přímo v budově Hvězdárny a planetária Plzeň, kde se sešli čtyři zájemci o pozorování. Naložili potřebnou techniku do planetární dodávky, nasedli do ní a zamířili nejprve k hlavnímu nádraží, kde po chvilce čekání nabrali pátého účastníka, který dorazil vlakem. Zároveň se tu připojil další pozorovatel, který jel vlastním vozidlem. Oba vozy pak pokračovaly na Lochotín, kde naložili sedmého, posledního účastníka s jeho dalekohledem. Jednalo se o Michala Bareše, který toto pozorovací místo objevil a uskutečnil zde už několik pozorování. Nyní již byla sestava kompletní, a proto se vyrazilo směrem k Bezvěrovu. Po nějaké době se přímo před auty v dálce ze tmy vyloupla čtveřice červených světel seřazených nad sebou, z nichž to úplně nahoře blikalo. To signalizovalo, že astronomové už jsou na dohled od vysílače. Zanedlouho se ocitli v Bezvěrově, hned na kraji odbočili doprava a vzápětí ještě jednou. Tady již byla silnice podstatně horší, samý výmol a záplata, ale to už se červená světla na vysílači značně přiblížila a bylo jasné, že cíl nemůže být daleko. Kolem samotného vysílače sice obě auta jen projela, ale asi po 400 metrech Michal zavelel odbočit na polní cestu a pak už zbývalo dojet jen pár desítek metrů po ní a už byli všichni na místě. Po pravé straně byla skupinka stromů a nějaká budova, v jejíž blízkosti zaparkovalo první auto. Řidič dodávky chtěl pokračovat ještě dále rovně, ale přes cestu byl natažen elektrický ohradník, který ohraničoval pastvinu. Jeden z astronomů jej na chvilku rozpojil, dodávka projela a zastavila až přímo na pastvině. Pak se zase ohradník uvedl do původního stavu.

Už první pohled na oblohu ukazoval, že podmínky jsou zde opravdu velmi pěkné. O tak dobře viditelné Mléčné dráze si lidé z blízkého okolí Plzně mohou nechat jen zdát. V souhvězdí Berana jasně zářil nažloutlý Jupiter a i ostatní objekty se zdály nějak výraznější než obvykle. Proto se všichni chvilku kochali jen tak pouhým okem a teprve pak začala příprava techniky. Dalekohledy, montáže, stativy, fotoaparáty a další příslušenství se postupně z útrob aut stěhovalo na pastvinu a tam sestavovalo dohromady. Protože řada zařízení potřebovala ke svému chodu elektrickou energii, bylo rozvinuto několik prodlužovaček a ty napojeny na autobaterii přes konektor zasunutý do zdířky pro zapalovač. Po patřičném ustavení teleskopů začalo pozorování. V zorných polích se vystřídala například kometa C/2009 P1 Garradd, Jupiter se svými měsíci, planetka Pallas, několik zajímavých dvojhvězd i objekty vzdáleného vesmíru. Zvlášť pěkný pohled byl například na mlhoviny M42, M43 a další objekty v souhvězdí Orion. Někteří pozorovatelé sledovali objekty jen vizuálně, jiní je zakreslovali nebo snímkovali. Jeden z účastníků dal přednost pozorování bez dalekohledu, zalehl do spacáku a pozoroval meteory.

Netrvalo dlouho, když někdo ukázal rukou do tmy a zeptal se: „Hele, kdo to stojí támhle?“. Ostatní pohlédli určeným směrem a uviděli tmavou siluetu krávy, nehybně stojící opodál. Ta astronomy chvíli sledovala, ale protože nakonec usoudila, že vetřelci na jejím území nemají nepřátelské úmysly, později pomalu odkráčela do tmy. Ještě před tím se ale ozval charakteristický zvuk, který naznačoval, že od její zadní části se něco oddělilo a s plácnutím dopadlo na zem. Podobných návštěv bylo během noci několik a krávy se objevovaly i ve větším počtu. Vždy se však držely v uctivé vzdálenosti.

Postupně se začala zejména od západu objevovat oblačnost a někdy po půl dvanácté letního času se obloha skoro celá zatáhla. Pohled do mobilu a notebooku ale ukázal, že by se opět mělo vyjasnit a tak se vyčkávalo. Přibližně za hodinu opravdu oblačnost přešla a pozorování mohlo pokračovat. Po nějaké době však začala stávkovat technika. Jeden z dalekohledů se „zasekl“ a odmítal spolupracovat. Také měnič, převádějící stejnosměrné napětí z autobaterie na střídavé pro dalekohledy svým pípáním hlásil, že je přetížený. Proto musel být jeden dalekohled odpojen od napájení, ale ani to nebylo trvalé řešení. Netrvalo dlouho a měnič opět začal protestovat. Nejprve pípal, pak přešel do trvalého pískání a nakonec úplně přestal dodávat životodárnou energii. Proto byl odpojen od baterky, ale protože bylo nutné ještě chladit CCD kameru, po chvíli byl znovu zapnut. To už se přiblížila třetí hodina po půlnoci a na pozorovatelích se začala projevovat únava. Kromě Michala se všichni shodli, že už nastal pomalu čas balit a tak zase začalo rozebírání dalekohledů, skládání do beden a nakládání do dodávky. Když bylo vše potřebné sklizeno, měla dodávka zase přejet z pastviny do prostoru před elektrický ohradník. To se však nepodařilo. Po otočení klíčku v zapalování se ozval typický zvuk, jakého se obává každý řidič. Baterie, celou noc používaná jako zdroj energie, byla vybitá a nedokázala nastartovat motor. Po několika marných pokusech si majitel druhého vozu uvědomil, že snad má v kufru startovací kabely a mohl by tím situaci zachránit. Došel k autu a skutečně kabely našel. Přejel proto před dodávku a po drobných problémech s otvíráním kapoty se podařilo obě baterie propojit. Za okamžik se podařilo dodávce nahodit motor a obě vozidla se přesunula až za ohradník. Na pastvině zůstal jen Michal a jeho dalekohled, ostatní si šli připravovat ležení. Usoudili, že spát přímo na pastvině by nebylo ideální a tak si za místo přenocování vybrali travnatou plochu mezi stromy o kousek dále.

Ráno pod širákem spící astronomy probudila řada zvuků. Bylo mezi nimi bezpochyby bučení, jiné připomínaly spíše bečení ovcí, další byl dusot pobíhajících zvířat, ale některé se nedaly pořádně identifikovat. Když otevřeli oči, naskytl se jim kouzelný pohled. Těsně za ohradníkem stálo několik desítek krav, z nichž část upřeně a téměř nehybně zírala na ležící postavy. Asi nevěděly, co si mají myslet a tak dávaly hlasitě najevo nesouhlas s tím, že si někdo ustlal hned u jejich pastviny. Některé své námitky doprovodily dokonce tím, že ze sebe vypouštěly moč nebo výkaly. Michal Bareš, který vydržel celou noc u dalekohledu, vyprávěl, jak během svítání se s přibývajícím světlem začaly krávy přibližovat k jeho stanovišti, až jej téměř obklíčily. To už nevydržel a raději prchnul do bezpečí za elektrický ohradník. Krávy důkladně prozkoumaly místo, odkud se v noci pozorovalo a i v tomto případě se shromáždily hned za plotem a upřeně astronoma sledovaly.

Krávy u dalekohledu Nejprve to vypadlo, že už všichni zalehnou, ale pak si uvědomili, že už se přiblížila doba, kdy by mohlo být vidět zodiakální světlo a tak se vrátili zpět na pozorovací stanoviště. Nízko nad obzorem byl vidět načervenalý úzký srpeček Měsíce s dobře patrným popelavým svitem, který sice trochu rušil, ale i tak byl vidět na východě slabý náznak zvířetníkového světa. Všichni si jej prohlíželi docela dlouho a čekali, jak se bude vyvíjet. Také se dívali na další zajímavé objekty Michalovo dalekohledem a debatovali u toho. Když konečně ukončili diskusi, vrátili se ke svému ležení a uložili se do svých spacáků (jediný spacákem nevybavený pozorovatel se zachumlal do dek v dodávce), bylo už kolem páté hodiny ranní.

Většina unavených pozorovatelů po tomto „budíčku“ opět usnula, ale dva už zůstali vzhůru. Ti chtěli raději vyrazit zpátky do Plzně, ale protože měli obavy o provozuschopnost dodávky, vzbudili vedoucího výpravy a zjišťovali, jak si poradí, když se mu nepodaří nastartovat. Ten je ujistil, že to zvládnou i bez servisního vozu a tak naložili dalekohled a odjeli. Zbytek astronomů se probral k životu později a naštěstí se jim podařilo bez problémů nahodit motor, takže během dopoledne také dorazili do Plzně.

Celkově se místo osvědčilo, jen přítomnost dobytka přímo na stanovišti by mohla působit problémy. V nejbližší době se plánuje navštívit další lokalitu, také ležící nedaleko Bezvěrova, kde by se tento problém neměl vyskytovat.