Sagitarius A – klidná černá díra?

Superhmotná černá díra v centru naší Galaxie patří k nejklidnějším svého druhu, jaké známe. Její akreční disk není příliš zásobován hmotou, a tak u ní pozorujeme jen málo vzplanutí, či záblesků, které nastávají, když na akreční disk dopadne nějaká čerstvá hmota ze vzdálenějšího okolí. Při tom u mnohých jiných galaxií jsou akreční disky centrálních černých děr zásobovány v mnohem větší míře a pozorujeme u nich podstatně vyšší a častější aktivitu.
Na koláži snímků z červencového pozorování, zveřejněné na webu mise NuSTAR letos 23. října, je zachycen průběh vysokoenergetického záblesku, způsobeného vlétnutím menšího množství hmoty do akrečního disku. Množství této hmoty se odhaduje asi jako u menšího asteroidu o průměru pod 10 km. Pokud by bylo hmoty více, byl by výsledný záblesk detekovatelný i observatoří Chandra. Podle energie záření se hmota v akrečním disku zahřála až na teplotu 100 milionů Kelvinů. Prozatím jde jen o výsledek předběžných pozorování, která vznikla těsně po vypuštění observatoře, kdy se teprve ladily systémy. Přesto díky průlomové kvalitě pozorovaných dat z tohoto nového přístroje budou moci astronomové v další době lépe pochopit situaci, jaká panuje v okolí centra naší Galaxie.Jeden z menších záblesků v akrečním disku Sagitarius A (SgrA), jak je označován objekt supermasivní černé díry v naší Galaxii, pozorovala nedlouho po své

Střed Galaxie v průběhu záblesku

m zprovoznění nová americká rentgenová observatoř NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array), jež byla vypuštěna na oběžnou dráhu 13. června 2012. Tato observatoř navazuje na předchozí observatoře, jakými je například americká observatoř Chandra, či evropský XMM Newton. NuSTAR má proti předchozím mnohonásobně lepší rozlišení, citlivost i frekvenční rozsah detekovatelných fotonů, neboť má dokonalejší detektory a také se vyznačuje poněkud odlišnou optickou konstrukcí, která umožňuje lepší zaostřování obrazu. Může tak pozorovat mnoho zajímavých a dosud netušených detailů, mimo jiné například v oblasti středu naší Galaxie.

Nadcházející rok bude možná pro toto zkoumání velice důležitý. Již v březnu loňského roku byl na snímcích z evropské pozemní optické observatoře VLT v Chile objeven hmotnější oblak plynu, který na „spirále smrti“ míří k akrečnímu disku. Oblak je svým objemem větší než naše Sluneční soustava a má hmotnost převyšující tři hmotnosti Země. K akrečnímu disku se řítí rychlostí větší než 2500 km/s a odhaduje se, že se do něj začne jeho hmota vlévat právě v roce 2013.

S přírůstkem hmoty vzroste teplota i tlak v disku a ten bude intenzivněji zářit ve vysokoenergetickém rentgenovém spektru. Bude rozhodně zajímavé zjistit, zda se celé „spolknutí“ oblaku odehraje během jediného vzplanutí, či zda při tom vznikne více jednotlivých záblesků. Nová citlivá rentgenová observatoř se tedy dostala na oběžnou dráhu v ten pravý čas.