Bouřkové systémy na Saturnu

Na začátku srpna, druhého prázdninového měsíce, je stále ještě možné za jasného počasí pozorovat po setmění planetu Saturn (byť nejlepší úrovně pozorovatelnosti dosahovala již v dubnu). Můžeme ho vyhledat přibližně nad jihozápadem a postupně se bude přesouvat k západu. Jeho výška nad obzorem ale bude každým dalším dnem klesat, a tak se podmínky pro pozorování budou stále více zhoršovat. Saturn se nyní nachází v souhvězdí Panny, nedaleko hvězdy κ Vir, poblíž hranice se souhvězdím Váhy (tuto hranici překročil v průběhu května).

Planetu je možné sledovat pouhým okem jako hvězdičku o jasnosti asi 0,8 mag, ale pohled do astronomického dalekohledu bude určitě mnohem zajímavější. Menší astronomický dalekohled přiblíží kotouček planety, na kterém se při dobrých podmínkách nechají pozorovat nepříliš výrazné pásy oblačnosti. Velice působivý je i prstenec, který už je dostatečně otevřen, a tak v tomto období lze sledovat planetu ze severního směru. Při větším zvětšení a při dobrých podmínkách je možné rozeznat i dělení prstence. V blízkosti planety lze také spatřit jeho velké měsíce, zejména největší z nich – Titan.

storm

Na další podrobnosti naše běžné malé astronomické dalekohledy většinou nestačí. Pokud chceme vědět, co se na Saturnu odehrává, je dobré, aby pátrání převzala kosmická technika. Naštěstí ji v oblasti Saturnu máme v podobě velké planetární kosmické sondy Cassini. Ta dolétla k planetě v létě roku 2004, a od té doby provádí průzkum. Přinesla celou řadu zajímavých snímků i ostatních dat, a také nečekaná překvapení. Při pohledu dalekohledem působí kotouček planety Saturn proti Jupiteru poměrně klidně, a tak by se mohlo zdát, že se na něm nic zajímavého neděje. Ale pohledem kosmické sondy dojdeme k jiným závěrům. Stačí si vzpomenout na jaro minulého roku, kdy se naplno rozvinul mohutný bouřkový systém na severní polokouli. Bouřka se začala rozvíjet již koncem roku 2010 a postupně se zvětšovala. Pozvolna vytvořila pás kolem celého kotouče planety o délce až 300 000 km, až její začátek dostihl koncovou část. Bouřka měla plochu několikrát větší než je naše Země. V jejím průběhu vznikalo ohromné množství blesků, až 10 za jedinou sekundu. Výboje byly mnohem intenzivnější než ty, které známe ze Země. Bouře postupovala rychlostí asi 100 km/hod a uvolnila ohromné množství energie. Trvala plných 267 dní a rozpadla se až v létě minulého roku. Po jejím odeznění bylo možné pozorovat následky např. v podobě největšího a nejteplejšího bouřkového víru, jaký kdy byl ve Sluneční soustavě detekován.

Sonda Cassini v letošním roce začala také fotografovat oblasti okolo severního pólu Saturnu. Tyto oblasti dosud nemohla snímkovat, neboť severní pól se nacházel ve tmě. To je způsobeno tím, že Saturn obíhá okolo Slunce a má skloněnou rotační osu. Nyní se již severní pól dostatečně přiklonil vůči Slunci, a tak jsou podmínky pro jeho fotografování mnohem lepší. Získané snímky prozradily, že i v této oblasti se odehrává něco velmi zajímavého. V atmosféře planety se zde nachází poměrně záhadný pravidelný gigantický šestiúhelníkový útvar o průměru 25 000 km. Tuto neobvyklou strukturu již nafotily před více než 30 lety prolétající americké sondy Voyager. A právě uvnitř této oblasti byl zaznamenán mohutný bouřkový systém o šířce až 2000 km. To je mnohem větší průměr, než jaký mají hurikány na Zemi. Strukturou ho lze přirovnat k pozemským hurikánům. I tento má ve svém středu charakteristické oko. Dokonce se otáčí ve stejném směru jako hurikány na severní polokouli Země, tedy v matematicky kladném směru (proti směru hodinových ručiček). Proudění větru dosahuje rychlosti až asi 540 km/hod. Zdá se, že mu k jeho existenci stačí jen relativně malé množství vodní par v jinak vodíkové atmosféře planety.

Zajímavostí, které přinesla planetární sonda Cassini je celá řada. Určitě se k některým dalším v našem Zpravodaji vrátíme. Zatím vám doporučujeme alespoň se na Saturn podívat dalekohledem, a to dřív než nám v polovině září z oblohy opět na delší dobu zmizí.