Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Gaia prochází postartovními testy

Jak jsme již informovali v lednovém čísle Zpravodaje, 19. prosince 2013 raketa Sojuz s evropskou astrometrickou observatoří Gaia úspěšně odstartovala z kosmodromu v jihoamerickém Kourou. O tři týdny později, 8. ledna 2014, observatoř zakotvila na definitivní oběžné dráze nedaleko libračního bodu L2 soustavy Země – Slunce. Observatoř již během svého přeletu zahájila testování vědecké aparatury. Přesto budou testy probíhat ještě několik měsíců. Již nyní jsou však známy některé dílčí informace.

The Milky Way Shines on ParanalCílem mise je zmapování řádově jedné miliardy hvězd naší Galaxie, tedy asi jednoho procenta z celé Galaxie. Během pětileté mise proměří s bezprecedentní přesností polohy hvězd a současně s tím zjistí i jejich fotometrické i spektroskopické vlastnosti.

Během přípravné fáze se zaostřují oba dva dalekohledy, které promítají svůj obraz na jedinou ohniskovou rovinu, ve které je umístěna obří kamera s CCD čipy o celkovém rozlišení jedné miliardy pixelů. Jde o vůbec největší kameru, která byla v kosmu použita. Kromě perfektního zaostření je též nutné otestovat chování všech součástí systému, aby se zajistila stejnorodá kvalita pozorovacích dat během celé doby trvání mise.

Přibližně měsíc po zaparkování observatoře na finální Lyssajousově dráze okolo bodu L2 ESA oznámila, že testy vědecké aparatury probíhají v zásadě podle plánu. Všechny přístroje, včetně palubních atomových hodin, komunikačního systému a systému pro jemné manévrování, pracují dobře. Observatoř rotuje okolo své osy s velmi přesnou a stabilní rychlostí rotace 0,016 656 °/s, což odpovídá jedné otočce za 6 hodin a 14,23 sekund. To umožňuje správnou funkci aparatury při skenování oblohy.

Začátkem února byl zveřejněn jeden z testovacích snímků, pořízených během zaostřování dalekohledů. Na snímku je zachycena hustá otevřená hvězdokupa NGC 1818 ve Velkém Magellanově mračnu. Snímek představuje jen asi jedno procento z celé plochy snímače. Snímek mladých hvězd ve hvězdokupě zachycuje zorné pole o velikosti 212″ × 212″ byl exponován 2,85 sekundy.

Vyskytla se však i jedna neočekávaná komplikace. Během testování kamery se zjistilo, že na části detektorů s periodou šesti hodin objevuje rozptýlené světlo. Hlavní podezření padá na sluneční světlo. Gaia využívá desetimetrový stínící štít, který ochraňuje citlivé přístroje před slunečním světlem a teplem. Řídící tým mise se domnívá, že v několika bodech otočky observatoře se sluneční světlo lomí na okraji slunečního štítu tak, že nepatrná část rozptýleného světla vniká do obalu tepelné ochrany a v něm se různými odrazy dostává až k detektoru kamery. Za současné situace by toto parazitní světlo ovlivnilo schopnost observatoře proměřovat slabší hvězdy.

V tuto chvíli probíhá pokus o nápravu tohoto problému. Původně byl sluneční štít natočen vůči Slunci pod úhlem 45°. Řídící tým se snaží zmenšit tento úhel na 42°. To by mělo zamezit difrakci slunečního světla na okraji slunečního štítu i jeho pronikání k ohniskové rovině dalekohledů. Změna náklonu probíhá v těchto týdnech. Nelze ji provést během chvíle, neboť jsou s ní spojeny změny ovládacího software a úprava skenovacího plánu mise.

Přestože Gaia zaznamená celou oblohu, a tedy i všechny cílové hvězdy, během prvních šesti měsíců provozu, teprve opakovaná pozorování během 5 let umožní proměřit i nepatrné změny polohy hvězd a určit tak vzdálenosti a pohyby hvězd v prostoru. Výsledný katalog hvězd nebude zveřejněn dříve, než tři roky po skončení pozorovací fáze mise. V těchto třech letech budou probíhat analýzy a zpracování pozorovaných dat do podoby konečného katalogu. Přesto budou zveřejňovány i dílčí výsledky v průběhu pozorovací fáze.

V případě rychlých změn u objektů, například při explozích supernov budou vydávána upozornění pozorovatelům hned po dílčím zpracování, tedy v řádu hodin od pozorování.