Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Další cíl pro New Horizons

Pluto, hlavní cíl sondy New Horizons (Nové obzory) je známo po většinu dvacátého století. Když k němu počátkem roku 2006 sonda startovala, jednalo se ještě o planetu, ale krátce poté degradovalo do nové kategorie trpasličích planet. Sonda tak nebude první, která by prozkoumala poslední planetu Sluneční soustavy a nebude ani první, která prozkoumá trpasličí planetu zblízka. Toto prvenství jí uzme jiná americká sonda – DAWN, která, ač není v kosmu ještě tak dlouho, již v únoru 2015 přilétne k trpasličí planetě Ceres. Ta se nachází v mnohem menší vzdálenosti od Slunce, v nitru hlavního pásu planetek. O mnoho prvenství však New Horizons nepřijde, například o to, že bude provádět dosud nejvzdálenější blízký průzkum kosmického tělesa. Byla by však jistě škoda, kdyby se tato sonda stala průzkumníkem jen jednoho světa. Dosud však nebylo známo žádné vhodné těleso, které by mohla sonda New Horizons navštívit po průletu kolem Pluta.new_horizons_plutoJiž před startem sondy v roce 2006 se uvažovalo o možnostech prodloužení mise. Sonda, napájená radioizotopovým zdrojem s termoelektrickými články může fungovat několik desetiletí. Zářnou ukázkou toho jsou dosud fungující Voyagery, vypuštěné v 70. letech. Vzhledem ke značné rychlosti, které sonda dosáhla dlouhodobým působením svých iontových motorů, a vzhledem k omezeným zásobám paliva těchto motorů, však není možné příliš měnit dráhu. Případné těleso se tak musí nacházet ve správný čas relativně blízko současné dráhy sondy. Oblast za drahou planety Neptun, ve které se tato vzdálená tělesa Sluneční soustavy pohybují, se nazývá Kuiperův pás. V některých ohledech se podobá hlavnímu pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. V mnohém se však odlišuje, například v celkové velikosti, charakteru těles, která se v něm pohybují, atd.

Systematické pátrání po takovém tělese probíhalo v roce 2011 pomocí obřích pozemních dalekohledů. Z pořízených sérií fotografií se podařilo objevit několik desítek těles Kuiperova pásu (anglicky Kuiper Belt Object – KBO) Bohužel žádné z těchto těles nebylo na dráze, umožňující návštěvu sondou New Horizons. Do hledání vhodných objektů byla zapojena i veřejnost. Ne že by vlastními dalekohledy hledala těleso, ale v rámci projektu Zooniverse bylo možné pomoci s identifikací těles na fotografiích z velkých dalekohledů. Tato iniciativa přidala celému projektu na popularitě, protože zájemci se mohli podílet přímo na objevu nového tělesa. Bohužel ovoce v podobě reálného cíle nepřinesla.

Letos se do pátrání zapojil i Hubbleův kosmický dalekohled (HST). Týmu vědců mise New Horizons se podařilo získat pozorovací čas na tomto přístroji. V červnu byla provedena série testovacích snímků, která měla určit, jaké parametry při snímkování by měly být dostatečné k objevení tak nenápadných objektů. Během července a srpna pak HST propátral oblast rovnající se na obloze přibližně velikosti měsíčního kotouče. Pátrání připomínalo hledání jehly v kupce sena. Nejen proto, že hledaná tělesa velmi málo září, ale také proto, že prohledávaná oblast leží v souhvězdí Střelce, blízko galaktického centra, kde je obloha poseta obrovským množstvím hvězd. Výsledkem jsou navzdory tomu tři objevená tělesa, která mají velmi slibné dráhy. Jedno z nich spadá do kategorie „určitě navštívitelné“, zbylá dvě jsou zatím na hranicích manévrovacích možností sondy a bude nutné sledovat je delší dobu, aby bylo možné jejich dráhy určit s vyšší přesností a následně rozhodnout.

Objevená tělesa patří svými rozměry k malým. U dvou z nich byl průměr odhadnut asi na 55 kilometrů, třetí je pak odhadováno jen na 25 kilometrů. Jde tedy o tělesa řádově 10 × větší, než typické komety, ale na druhou stranu asi 50-100 × menší, než samotné Pluto. Skutečné rozměry se však mohou lišit, protože u takto malých a vzdálených těles se rozměry odhadují z jasnosti, a ta poměrně výrazně závisí na odrazivosti povrchového materiálu. Přesný průměr se tak můžeme dozvědět až při samotném průletu sondy.

Tělesa Kuiperova pásu můžeme považovat za „další kousek skládačky“ při průzkumu Sluneční soustavy. Podobně jako mnohé planetky hlavního pásu, i tato tělesa zůstala již od vzniku Sluneční soustavy nezměněna a obsahují tak zárodečný materiál v původním stavu. Díky velké vzdálenosti od Slunce si však tělesa Kuiperova pásu zachovala i mnohé těkavé látky, které byly z nitra Sluneční soustavy vlivem vysoké teploty vytlačeny. Průzkumem těchto vzdálených těles bychom tak měli získat podrobnější představu o podmínkách, při kterých Sluneční soustava vznikala. Předpokládá se, že právě z těchto těles se zformovaly trpasličí planety jako například Pluto.

Sonda New Horizons bude po průletu kolem Pluta v červenci 2015 řadu týdnů vysílat zaznamenaná data k Zemi. Zřejmě o rok později se rozhodne, zda bude mise této sondy prodloužena. Kolem jednoho z nedávno vybraných těles by měla následně proletět tři až čtyři roky po průletu kolem Pluta.