Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Točí se Měsíc kolem své osy?

Pokud si uvědomíme, že Měsíc zároveň obíhá kolem Země, tak dospějeme k závěru, že pokud má Měsíc k Zemi natáčet stále stejnou stranu, tak nemůže nerotovat. Jak je ukázáno na animaci níže, musí se otáčet s takovou periodou, s jakou jednou oběhne kolem Země. Jinými slovy, o stejný úhel, o který Měsíc oběhne Zemi, se i vlastní rotací natočí, a proto neustále vidíme jen jednu jeho polovinu.

Zajímavostí je, že i přesto jsme ze Země schopni celkem spatřit asi 59 % měsíčního povrchu, tedy více než pouhou polovinu, a to díky tak zvaným měsíčním libracím, o kterých si můžete přečíst více v jednom z dílů našeho minislovníčku.

vázaná rotace
Ukázka oběhu Měsíce kolem Země. Vpravo je znázorněna situace, kdyby Měsíc nerotoval kolem své osy, vlevo je pak znázorněn skutečný stav. Zdroj: Wikipedia

To se může zdát jako velká náhoda, že? Na první pohled ano, nicméně ne poté, co si uvědomíme, že vázanou rotaci, jak se tento jev nazývá, pozorujeme u všech větších měsíců ve Sluneční soustavě. To napovídá tomu, že nepůjde o náhodu, ale o zákonitý proces.

Na svědomí jej mají slapové síly, které na tělese vlivem gravitačního působení dalšího tělesa tvoří výdutě. Pokud není rotace vázaná, tyto slapové výdutě se po tělese pohybují, což známe přímo ze Země, kde se periodicky opakuje příliv a odliv. Slapové síly se ovšem neprojevují jen u tekutin, ale i na hmotě v pevném skupenství, jen samozřejmě v menší míře. Pohyb těchto výdutí po tělese následně způsobuje slapové tření a to ustane až tehdy, když se slapové výdutě po tělese přestanou hýbat, neboli když je k cizímu tělesu přivrácena stále stejná strana. A přesně k tomu došlo i u našeho Měsíce, který jako menší z dvojice Země-Měsíc začal vázanou rotaci vykazovat dříve.

Slapové výdutě způsobené Měsícem. Zdroj: http://planety.astro.cz
Slapové výdutě způsobené Měsícem. Zdroj: http://planety.astro.cz

Dalšími důsledky gravitačního působení mezi Zemí a Měsícem je vzdalování Měsíce od Země, nyní asi o 4 centimetry za rok, a také zpomalování rotace Země o 2 milisekundy za století. Plyne z toho, že i Země směřuje k tomu, aby k Měsíci přivracela stále stejnou stranu, protože tento jev přirozeně působí oboustranně. Nicméně tento stav by měl nastat až někdy na sklonku života Slunce a než k němu dojde, tak už možná ani Země s Měsícem nebudou existovat. Vzájemně vázanou rotaci však již nyní pozorujeme u trpasličí planety Pluto a jejího měsíce Charon, kde tento proces uspíšila velmi podobná velikost obou těles.

Zdroje: