Mars One je nizozemská nezisková organizace, která byla založena v roce 2010 jejím momentálním ředitelem Basem Lansdorpem. První hotový plán byl zveřejněn v roce 2012 a od té doby probíhá výběr budoucích obyvatel Marsu, jejichž konečný počet má být 24. První posádka by měla na Mars dorazit až v roce 2026. Předtím budou na Mars vyslány v rámci osmi nepilotovaných letů obyvatelné a zásobovací moduly a marsovský rover. Ty mají společně s komunikačním satelitem na oběžné dráze Marsu čekat na první obyvatele. Vybraní astronauti by pak měli vytvořit první lidské osídlení s tím, že už se nikdy nevrátí zpět. Takovému cíli však předchází mnoho let přípravy a technologického vývoje, který příliš neodpovídá samotnému plánu mise.
Pokud se podíváme na financování celé mise, tak uváděný odhad na veškeré náklady činí 6 miliard dolarů za první čtyřčlennou posádku. Pro porovnání můžeme dodat, že samotný program Apollo stál téměř 24 miliard USD. I přesto, že některé položky zlevnily, stále je třeba říci, že v současnosti lidstvo nedisponuje spolehlivými technickými prostředky, které by mohly dostat člověka na Mars. Jejich vývoj a realizace rozhodně neodpovídá tak nízké částce. Jiné odhady se pohybují až v řádu 500 miliard dolarů. Zároveň nás to přivádí na otázku, kde tyto peníze Mars One získá. Mezi zdroji financí by měly být především sponzorské dary, veřejné sbírky, příjmy z televizního vysílání reality-show a třeba také licence za prodej patentů získaných v rámci projektu.
V roce 2014 se na Mars One zaměřila i univerzita MIT (Massachusettský technologický institut), která provedla nezávislé posouzení proveditelnosti této mise. Jeho autoři objevili několik zásadních problémů, které se týkají jak dopravení lidí na rudou planetu, tak jejich života na místě. Zatím nemáme raketu pro let ve vesmírném prostoru, který bude trvat 7 měsíců a zároveň by byla spolehlivě vyřešena bezpečnost astronautů. Vzhledem k momentální nosnosti raket není možné dopravit na Mars dostatečné množství zásob vzduchu, jídla, vody a životapodpůrné techniky, aby osadníci vydrželi déle než tři měsíce. Konceptuálně mají být použity technologie pro využívání místní zdrojů. Vedení projektu tvrdí, že v návrhu mise se objevují již existující technologie od věrohodných výrobců. To však neznamená, že jsou připraveny k nasazení či navrhnuty pro fungování na jiné planetě, čímž klesá pravděpodobnost přežití. Dalším důležitým hlediskem je výměna a oprava rozbitých přístrojů. Tuto problematiku ilustruje Mezinárodní vesmírná stanice, která musí být opravována několikrát do roka. Naštěstí je pravidelně zásobována, na rozdíl od stanice na Marsu, kde může být třeba rozbitá lednička naprosto fatální.
Z dosavadních 43 nepilotovaných letů na Mars navíc bylo úspěšných pouze 21, tedy necelá polovina. Ředitel organizace Bas Lansdorp konstatoval, že studie nepracovala s úplnými daty, což ovšem nemusí být pouze chyba autorů. Zatím se celý projekt zdá být převážně na teoretické úrovni, pokud pomineme výběr kandidátů. Technické podrobnosti a specifikace pro rakety, letové moduly či skafandry stále chybí a je tedy poněkud irelevantní vybírat posádku, pokud není ani vymyšleno, jakým způsobem ji na Mars dopravit. Mars One má zatím uzavřenou smlouvu pouze s americkou firmou Lockheed Martin, která pro tyto účely navrhuje přistávací zařízení. Co se týče SpaceX, která má zajišťovat podstatnou část mise (startovací raketu, modul pro přistávání), nebyla s ní dosud uzavřena žádná smlouva.
Nyní se zaměříme na informace, které nedávno vypluly na povrch. Jeden z účastníků, Dr. Joseph Roche, se podělil o svoje zkušenosti s tímto projektem, poté co byl vybrán mezi 100 potenciálních astronautů. Tvrzení, že počet přijatých přihlášek v prvním kole se odhadoval na 200 000, prý bylo falešné a skutečný počet zájemců o jednosměrný let na Mars byl pouze 2761. Výběr kandidátů je podle Rocheho velice pochybný, jelikož od začátku vaší účasti v soutěži získáváte body, které mají vliv na vaší pozici během výběru. Body obdržujete za nákup triček, mikin a jiného „komunitního“ zboží. Žebříček nejnadějnějších je ve své podstatě seznam těch, kteří organizaci vydělávají nejvíce peněz. V „tipech a tricích“, který účastníci obdrželi, se také objevuje žádost o přispění 75 procent z honoráře, obdrženého za rozhovory v médiích. To, co měl být důkladný a osobní pohovor s odborným testováním osobnosti, se ukázalo jako desetiminutový rozhovor přes Skype s několika otázkami na Mars, na které se mohli zájemci připravit několik měsíců předem z poskytnutých materiálů. Sám Roche se zatím nikdy osobně nesetkal s žádným ze zaměstnanců této organizace.
Není příliš překvapivé, jak obrovský zájem lidu i médií tento program vyvolal. Vše zní mnohem lépe a nadějněji než to ve skutečnosti je, avšak to není na první pohled znát. Fungující PR (Public Relations) a mediální bublina, kterou Mars One vybudovala, zachvátily celý svět. I přes to, že je jejich činnost v některých ohledech nejasná až klamavá, nelze popřít, jakou mírou probudilo veškeré dění zájem o kosmonautiku a vesmír v obecném povědomí. Mars je k nám sice dále než Venuše, je však mnohem přívětivějším místem pro život člověka. Jeho dosažení je jedním z dalších milníků, které musí lidstvo překonat v osidlování a poznávání blízkého vesmíru a jako takové je pro nás přistání na Marsu velikou výzvou. Je téměř jisté, že se tak jednoho dne stane, ovšem na takovou chvíli si budeme muset ještě počkat.
