Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Zájezd na sever Moravy a do Polska

Akce začala ve čtvrtek 2. července 2015, kdy měla větší část cestovatelů domluvený sraz na parkovišti v blízkosti hlavního plzeňského vlakového nádraží. Sešlo se zde šest zájemců, další dva dorazili přímo hvězdárenskou dodávkou. Tento vůz se stal pro většinu výletníků pro další dny téměř jejich druhým domovem, protože v ní strávili mnoho hodin a ujeli s ní celkem asi 1 400 kilometrů. Druhé auto, vozící zbývající cestovatele, vyjíždělo asi o půl hodiny později z Rokycan.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPrvní institucí, uvedenou v itineráři, byla hvězdárna Vyškov. Tam tedy mířil náš vůz jen s jednou malou zastávkou. Ta byla na odpočívadle stále opravované dálnice D1 a posloužila hlavně k protáhnutí, krátkému odpočinku a doplnění zásob. Pak už jsme jeli rovnou až do Vyškova bez dalších přestávek. Na parkovišti před areálem se poprvé setkaly posádky obou vozů, čímž se počet účastníků ustálil na konečné hodnotě 13 osob.

Vyškovská hvězdárna se před několika lety stala součástí tzv. ZOO parku, což obnáší jistou zvláštnost. Cesta k ní vede přes areál dinoparku, kde je k vidění celá řada pravěkých ještěrů. Někteří jsou pohybliví a ozvučení, díky čemuž má okolí hvězdárny velmi zajímavou atmosféru. Role průvodkyně se zhostila vedoucí hvězdárny paní Patáková. Nejprve nám ukázala venkovní pozorovatelnu, kde stál dalekohled, namířený na Slunce. Všichni se pokochali pohledem na naši nejbližší hvězdu a mohli se přítomných odborných spolupracovníků poptat na technické záležitosti. Prohlídka dále pokračovala samotnou budovou hvězdárny. Ve spodní části je malá expozice, po jejímž zhlédnutí jsme se po několika schodech dostali do hlavní části, kde byly mimo jiné umístěny monitory, zobrazující v reálném čase výsledky radiového sledování meteorů. Hvězdárna je zapojena do sítě dalších institucí, jež se tomuto druhu pozorování věnují, a proto se daly na dalších monitorech sledovat jejich aktuální data. Samozřejmě největším lákadlem byla část budovy s odsuvnou střechou, ukrývající dvojici místních nejvýkonnějších přístrojů. V budově je i větší místnost, kde probíhá výuka doplněná o různé zajímavé pokusy. Paní Patáková nás zde seznámila s chodem hvězdárny, popsala, jak probíhá popularizace astronomie a přidala další zajímavosti. Když se přiblížil čas odjezdu, doprovodila nás k autům a cestou ještě krátce provedla po dinoparku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERANásledoval oběd a po něm přejezd do Ostravy, na jejímž okraji se nachází nově zrekonstruované planetárium. Na místo jsme se dostali až v podvečerních hodinách a po chvilce čekání se nás ujala vedoucí organizace paní Ivana Marková. Vzhledem k tomu, že do začátku domluveného pořadu bylo ještě poměrně dost času, začali jsme exkurzí komplexu. Paní Marková nás provedla rozsáhlým areálem a prohlídku doplňovala celou řadou informací. Prohlédli jsme si jak expozice, tak pozorovací techniku a dostali jsme se například i do zázemí samotného projekčního přístroje. Poté jsme usedli do pohodlných sedaček a vychutnali si pořad s názvem Cesta za miliardou hvězd. Ten byl věnován sondě GAIA a poutavou formou předvedl, jakým způsobem se měří vzdálenosti astronomických objektů. Po skončení programu nám paní Marková ještě pustila ukázky dalších pořadů, které jsou v planetáriu k dispozici. Poté nás vzala na prohlídku zbylé části areálu, opět s patřičným komentářem. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že se ještě „vychytávají“ některé věci, které se vyskytly během nákladné rekonstrukce. Prohlídka skončila volnou debatou na sedačkách před recepcí a protáhla se do pozdních večerních hodin.

Ačkoli se původně uvažovalo i o společné večeři, na místo ubytování jsme dorazili tak pozdě, že zbyl čas jen na hygienu a pak už se všichni uložili do postelí, aby měli sílu na další dny.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPáteční program byl poměrně volný. Jediným bodem byla návštěva ostravského Světa techniky, kam jsme se vydali nikoli autem, ale tramvají. Odpočinout si díky tomu mohli i řidiči obou aut. Vědecké a technické centrum leží ve Vítkovicích, v těsné blízkosti dolu Hlubina. Návštěvník si tak může už při příchodu k centru prohlédnout těžní věž nebo vysoké pece. Samotný Svět techniky sídlí v rozsáhlé několikapatrové budově, ve které je několik tematicky zaměřených expozic. Jsou rozděleny do tří skupin – Svět vědy a objevů, Svět civilizace a Svět přírody. Jejich důkladná prohlídka zabrala celé dopoledne i několik odpoledních hodin.

Vzhledem k tomu, že další program nebyl pevně stanovený, po skončení prohlídky jsme se rozdělili do menších skupinek a vydali se po okolí podle svého uvážení. I když je Ostrava hlavně průmyslovým městem, i zde se daly najít zajímavosti, které si zasloužily naši pozornost. Všichni výletníci se dohromady sešli až ve večerních hodinách na místě ubytování.

P1060705V sobotu ráno jsme museli vstávat brzy, abychom v klidu zvládli dojet do Krakova, kde bylo zajištěno další ubytování. Trasa vedla většinou po místních komunikacích, které byly občas docela ucpané, takže ujet zhruba 170 km zabralo docela dost času. Po dojetí na místo se objevila další komplikace, a to najít vhodné parkovací místo. Když se to podařilo, všichni se svorně vydali na nedaleký středověký hrad Wawel. Ten připomíná hlavně období od 11. do 17. století, kdy byl Krakov hlavním městem Polska a odehrávaly se zde korunovace panovníků. Díky tomu je součástí hradního komplexu také katedrála sv. Stanislava a Václava a v ní krypta, kde jsou uloženy jejich ostatky. Tuto kryptu je možné po zaplacení vstupného projít, některé další části katedrály a venkovní prostory Wawelského návrší jsou volně přístupné.

Ve dvě hodiny odpoledne jsme měli domluvený sraz před místem ubytování. Dva vybraní zástupci šli vyjednat podrobnosti, ale po dlouhém čekání se vrátili s nepříliš potěšující zprávou. V daném hostelu měli plno a nám nezbylo, než se přesunout o kus dál. Následoval tedy přejezd na další místo a nové vyjednávání. Tady již bylo naštěstí úspěšné, takže jsme konečně mohli vynosit své věci na pokoje a chvíli si odpočinout. Zbytek dne si mohl každý zorganizovat po svém. Kdo měl zájem, mohl se projít po historickém středu města a navštívit celou řadu památek, které se v Krakově nachází. Nikdo asi nevynechal hlavní krakovské náměstí (rynek), kterému dominuje středověká tržnice Sukiennice, dále je zde například radniční věž, Mariánský kostel nebo kostel sv. Vojtěcha, jehož základy jsou nejstarší stavbou ve městě. Někteří si prohlídku protáhli až do pozdních nočních hodin, jiní „odpadli“ dříve a vrátili se na své pokoje.

P1060780V neděli jsme se po snídani vydali do bývalého solného dolu v Bochni, založeného již roku 1248. Zde nás průvodci hned na začátku rozdělili na menší skupinky maximálně po osmi osobách a v nich jsme výtahem sfárali více než 200 metrů pod zemský povrch. Dole jsme se zase všichni sloučili a po krátkém úvodním slově nasedli na důlní vláček, který nás odvezl do vzdálenější části dolu. Po vystoupení prohlídka pokračovala v jedné místnosti, kde jsme zhlédli zajímavou prezentaci, na jejímž konci jsme se pomocí stroje času přesunuli do doby, kdy se dolem nesly zvuky úderů hornických kladiv. Ostatně ihned po otevření dveří jsme dvojici takových horníků mohli spatřit na vlastní oči. Teprve po prohlédnutí zblízka se ukázalo, že se nejedná o skutečné lidi, ale jen o velmi zdařilou projekci. Cestou po dole jsme došli k několika „obrazům“, které náhle ožily a začaly k nám promlouvat. Ačkoli se jednalo o polštinu, řada věcí se dala pochytit a některým vtípkům jsme se zasmáli i my, cizinci. O kus dále čekalo další překvapení. V jednom výklenku spolu hovořily dvě postavy. Jejich mimika byla tak přesvědčivá, že se zpočátku někteří domnívali, že se jedná o živé herce. Až podrobnější zkoumání ukázalo, že to jsou figuríny, oživené pomocí důmyslné techniky zadní projekce.

Během zhruba tříhodinové prohlídky jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, týkajících se těžby a prošli celou řadou míst včetně bohatě zdobené kaple. Nakonec nás průvodci zavedli do obřích podzemních prostor, kde probíhají lázeňské a rekreační pobyty. Nacházelo se zde sportoviště, rozsáhlá ložnice a také stánek s občerstvením a suvenýry. Dostali jsme na půl hodiny rozchod, abychom si mohli vychutnat pobyt v podzemí a případně utratit i nějaké peníze. Teprve poté jsme se vrátili k výtahu a pomocí něj nechali vyvézt na denní světlo.

P1060833Před námi bylo ještě jedno místo, které jsme chtěli navštívit. Jednalo se o areál astronomické observatoře Fort Skala. Tady byly zpočátku trochu problémy s místním správcem, který nám nechtěl dovolit vstup. Nakonec se ale nechal přesvědčit, provedl nás celým komplexem a poskytl k tomu zajímavý výklad. Observatoř byla z větší části umístěna v budově, dříve sloužící armádě jako pevnost, a proto vypadala značně netypicky. Nejvíce to ocenili příznivci vojenství. Mimo hlavní budovu byly k vidění další kopule s dalekohledy i bez nich, kanceláře, učebna nebo plně pohyblivý radioteleskop s průměrem 15 metrů.

Po ukončení prohlídky jsme se vrátili do Krakova a oddali se odpočinku. Bylo ho zapotřebí, protože celý den bylo úmorné horko, ostatně jako prakticky po celou dobu zájezdu. Teploměry ukazovaly až kolem 36 stupňů a ve vozidlech to bylo ještě horší.

P1060852Ven z apartmánů jsme se vydali až ve večerních hodinách, kdy přeci jen rtuť teploměrů sklesala trochu níže na přijatelné hodnoty. Většina z nás zamířila do nedaleké pizzerie, kde si dala večeři a poté spolu s ostatními vyrazila na večerní obhlídku centra Krakova. Jak náměstí, tak i přilehlé ulice navzdory pozdním hodinám žily rušným životem a trochu tak připomínaly přímořské destinace pro turisty, kde také kypí bohatý život po většinu noci. Zpět na pokoje jsme se vrátili až v pozdních večerních hodinách.

Pondělí 6. července bylo posledním dnem letošního putování. Po snídani, sbalení a úklidu apartmánů se obě auta s účastníky vydala na zpáteční cestu domů. Ještě nás ale čekala návštěva hvězdárny v Prostějově. V ní pracuje paní Černohousová, která byla jedním z členů naší výpravy. Po úspěšném dojetí na místo jsme se nejprve posilnili v nedaleké kolibě a poté už s plným břichem se vydali na hvězdárnu. Zde nás paní Černohousová provedla celou budovou od sklepa, přes dílny, archiv, přednáškový sál, kanceláře až do kopule.

Touto exkurzí celý program zájezdu skončil. Pak už na nás čekala jen zhruba čtyřhodinová cesta domů, na kterou vyrazilo každé z aut samostatně. Větší skupina skončila opět v blízkosti plzeňského hlavního nádraží pár minut po sedmé hodině.

Celkově se dá celý zájezd zhodnotit jako velmi zdařilý. Navštívili jsme několik astronomických institucí, nahlédli do jejich zákulisí, seznámili se s jejich činností a zjistili, jaké problémy je trápí. Dále jsme se podívali na pár historických památek a jiných zajímavých míst. Kromě několika drobných zádrhelů ohledně ubytování či orientace vše vyšlo tak, jak mělo. Jediná věc, která by zasloužila výtku, bylo počasí. Přeci jen tropická vedra s teplotami vysoce nad třicítkou nejsou pro vycházky a dlouhé přejezdy mezi lokalitami úplně optimální.

Fotogalerie ze zájezdu: