Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Druhý jarní pozorovací víkend 2019

V páteční večer se na hvězdárně sešlo celkem 16 astronomů, ale protože dva poměrně brzy odjeli, na noc jich zůstalo 14. Předpovědi počasí se trochu rozcházely, některé slibovaly beznadějně zataženou oblohu, jiné tvrdily, že by mohlo být polojasno. Každopádně při pohledu vzhůru byla vidět jen souvislá oblačnost a ve zlepšení věřil jen málokdo.

SAM_3798Když se všichni zabydleli a případně povečeřeli, sešli se v přednáškovém sále, kde si vyslechli přednášku Václava Kalaše porovnání vybraných pozorovatelů meteorů z Expedice 2018. Bylo zajímavé zjistit, jak se občas jednotliví pozorovatelé od sebe značně liší, jaké dělají chyby a v čem by se měli zlepšit. Už během samotné přednášky se o některých aspektech debatovalo a diskuse pokračovala i po jejím skončení. Všichni se shodli na tom, že když to bude možné, měli by se jednotliví pozorovatelé porovnávat hned během samotného pozorování nebo bezprostředně po něm. Jedině tak se může zlepšit kvalita napozorovaných dat.

Během pozdějších večerních hodin vždy někdo vyběhl ven z hvězdárny, aby zkontroloval oblohu. Ta byla zpočátku zcela zatažená, ale někdy po 23. hodině se začala nečekaně vyjasňovat a kolem půlnoci již bylo téměř úplně jasno. Pouze nad západem zůstával pruh oblačnosti a ten pomaloučku stoupal. Proto padlo rozhodnutí, že se nebude vytahovat technika, ale pouze se bude trénovat orientace na obloze za pomoci otáčivých mapek. Oblačnost od západu opravdu postupně zakrývala větší a větší část nebeské klenby, ale zároveň se také rozpadala. Ještě než dosáhla zenitu, tak prakticky zmizela. Astronomové později přinesli na pozorovací terasu i jeden z menších dalekohledů a pomocí něj vyhledávali zajímavé objekty. Debatu rozproudil žlutočervený jasný objekt, který se objevil nízko nad jihovýchodním obzorem. Barvou připomínal Mars, podle polohy na obloze by se zase dalo tipovat na hvězdu Antares, ale brzy se ukázalo, že je to planeta Jupiter. Sledování oblohy probíhalo zhruba do půl druhé.

V sobotu ráno po nezbytné hygieně a snídani pokračoval program víkendu další přednáškou s názvem „Oheň na Měsíci“. Týkala se kosmonautiky a jejím tématem byl souboj, který vedly Spojené státy a Sovětský svaz v 60. letech 20. století, kdo z nich jako první přistane na Měsíci. Záležitosti kolem „boje o Měsíc“ probíral přednášející Lumír Honzík poměrně zeširoka, takže v dopoledních hodinách zvládl odvyprávět jen zhruba polovinu přednášky. Přiblížilo se totiž poledne a s ním také další plánované akce.

Tou první byl samozřejmě oběd, ale hlavní náplní odpoledne se měla stát prohlídka rokycanského vojenského Muzea na demarkační linii. Protože obloha zatažená tmavě šedými oblaky nevěstila nic dobrého a předpověď slibovala déšť, přesun se neuskutečnil pěšky, ale pomocí vozidel. Vzhledem k počtu účastníků byla hvězdárenská dodávka i jedno osobní auto zcela zaplněné.

Oběd proběhl opět v osvědčeném hostinci Železná, kde se i přes značnou zaplněnost dalo sehnat pár volných míst a dobře se najíst. Po zaplacení se vyrazilo na jihozápadní okraj Rokycan, kde sídlí zmiňované muzeum. Při příjezdu k němu bylo jasné, že se děje něco nezvyklého. Louka v blízkosti muzea byla obsazena velkým množstvím aut, stále přijížděla další a směrem k areálu se vinul proud lidí. Ukázalo se, že v rámci oslav osvobození (připomínal se konec 2. světové války) bylo muzeum otevřené zdarma a konaly se v něm různé akce. Patřily mezi ně například komentované přehlídky vojenských i civilních dopravních prostředků z doby 1. a 2. světové války, ukázka letecké bitvy nebo akční zpracování některých dobových událostí. Bohužel v průběhu odpoledne přišel vydatný déšť, a kdo nechtěl být celý promočený, musel se někam ukrýt. Naštěstí jsou v muzeu i vnitřní expozice, kde bylo možné načerpat zajímavé informace, například o vývoji vojenské techniky nebo o historických událostech, které zasáhly naší republiku v průběhu minulého století.

Když déšť ustal, astronomové pokračovali v prohlídce venkovních exponátů. Původně se počítalo s tím, že návrat na hvězdárnu bude až po 18. hodině, ale nepříjemně chladné a sychravé počasí donutilo nakonec prohlídku muzea zkrátit a vyrazit na zpáteční cestu dříve.

Na hvězdárně si snad všichni uvařili nejprve nějaký teplý nápoj, aby se pořádně zahřáli. Pak přišla na řadu večeře a po ní se uskutečnila druhá část přednášky o kosmických závodech mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. V jejím průběhu se počty účastníků rozrostly o další dva. Ti však dorazili jen na večer a později opět odjeli. Zbylí astronomové se v pozdějších večerních hodinách věnovali volné zábavě. Někdo hrál společenské hry, jiný sledoval cosi na mobilu či notebooku, nebo se různě debatovalo. I když tentokrát vypadala zatažená obloha zcela beznadějně, stejně se občas někdo vydal ven zkontrolovat, jestli se přeci jen nevytvořila nějaká díra, ve které by se dalo něco pozorovat. V jednu chvíli nečekaně začalo přes oblačnost prosvítat několik hvězd, ale netrvalo dlouho a opět zmizely. Kolem půlnoci byla pozorovací pohotovost definitivně zrušena a mohlo se jít spát.

V neděli se toho už moc dělat nedalo. Po snídani následovalo balení, uklízení a uvádění místností do původního stavu. Když bylo dílo dokonáno, všichni nasedli do vozidel a odjeli domů. Další víkend v Rokycanech by se měl podle předběžných plánů uskutečnit na podzim.