Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Jednorožec, Monoceros (Mon)

Toto je 38. článek z 54 ze série Souhvězdí a mytologie

JednorožecMělo to být zvíře velmi rychlé, nebezpečné a plaché. Ve středověkých lékárnách byl údajný prášek z rohu jednorožce prodáván jako lék proti padoucnici. Souhvězdí Jednorožce poprvé představil nizozemský teolog a kartograf Plancius Petrus v roce 1612 snad proto, že se jednorožec vyskytuje v některých překladech Starého zákona. Do hvězdných map ho zanesl německý astronom Jacob Bartsch ve svém díle Usus astronomicus planisphaerii stellati.

Jednorožec vyplňuje rozsáhlé území mezi Hydrou, Orionem, Velkým a Malým psem, kde staří Řekové souhvězdí neměli. Není významné, neboť jeho nejjasnější hvězdy jsou čtvrté velikosti (α Mon – Lukida – má magnitudu 3,93), ale leží v  Mléčné dráze a obsahuje celou řadu zajímavých objektů, především mlhovinu Roseta, věnec ve tvaru růže s množstvím zářícího plynu, hvězd a hvězdokupou M50.

Čínští astronomové často vytvářeli souhvězdí ze slabých hvězd. Řetěz čtyř hvězd skládající se z 8 Mon, 13 Mon a 17 Mon a jedné v jižní oblasti Blíženců tvořil Sidu, což představuje čtyři hlavní řeky v Číně (Jang-c, Žlutou, Huai a Si). Delta Jednorožce a ještě jedna hvězda, zřejmě 18 Mon, tvořily Queqiu, představující dva kopečky po obou stranách brány do paláce.

U nás je Jednorožec nejlépe vidět v únoru, kdy večer vystupuje více než 30° nad obzor.

Navigace v sérii<< Jižní ryba (Piscis Australis, PsA)Severní koruna, Corona Borealis (CrB) >>