Zatmění Slunce 2008 – Popis cesty do Novosibirska (2.část)

Pozorování úplného zatmění Slunce v Rusku

Jak již bylo zmíněno v minulém čísle Zpravodaje, plzeňská pozorovací skupina měla hlavní i záložní pozorovací stanoviště vytipované podle satelitních snímků. Předběžný výběr místa pro pozorování se dělal hlavně s ohledem na potřeby meteorologické stanice, kde je nutné splnit řadu požadavků (pokud možno nezastavěná oblast, nízký obzor bez blízkých vysokých stromů, přírodní podklad apod.). Není proto jednoduché takové místo nalézt. Je vždy otázkou, zda se podařilo informace obsažené v satelitních snímcích správně interpretovat, a zda skutečně pozorovací oblast bude odpovídat potřebám. V tomto případě byla interpretace snímků ze satelitu téměř stoprocentní. V praxi se skutečně potvrdilo, že všechna záložní místa, která jsme v úterý 29. srpna navštívili jsou pro naše účely prakticky nepoužitelná. A to jsme jich obešli několik. O den později ve středu 30. srpna jsme s určitými obavami jeli na vytipované hlavní stanoviště nacházející se v relativně pusté krajině vzdálené přes 30 km jihozápadně od Novosibirsku. Představy oblasti získané ze satelitních fotografií se naštěstí shodovaly se skutečností a tak jsme vybrali jedno ze tří uvažovaných míst. Jednalo se o rozměrnou louku ležící nedaleko prašné cesty a obklopenou řídkým lesním porostem. Stanoviště přístupné autem a odtržené od civilizace odpovídalo plně našim představám, a tameteostanice.jpgk již další den jsme na něm postavili meteorologickou stanici a zahájili první referenční meteorologická měření. Všechna měření probíhala v automatickém režimu a trvala 10 hodin. Měřilo se při nich několik veličin: teplota ve 2 m, přízemní teplota v 5 cm, teplota půdy 5 cm pod povrchem, přímá sluneční radiace (osvit), odražené světlo od zemského povrchu (albedo), rychlost a směr větru a nepřímo i relativní vlhkost. Obsluha stanice do měření po dobu aktivního režimu vůbec nezasahovala a stanici kontrolovala pouze z dálky vizuálně nebo přes řídící a ovládací modul. Po dobu měření se ke stanici dokonce obsluha nesměla ani přiblížit, neboť čidla jsou natolik přesná, že by mohlo dojít ke zkreslení naměřených dat. Obsluha tedy musela zamezit pohybu všech osob ve vzdálenosti do 20 m od stanice. Dále musela bedlivě sledovat skutečnou meteorologickou situaci na obloze (procento a typ oblačnosti, změny směru a intenzity větru, změny světelných podmínek apod.) a o této situaci vedla zápis, pořizovala fotodokumentaci nebo videozáznam. Nutno podotknout, že pověření pozorovatelé se rozhodně nenudili, neboť meteorologická situace se rychle měnila a zápis byl pořizován někdy v intervalu pouhých 10 min. První den měření byl ukončen nádherným působivým západem Slunce, kdy nad západním obzorem bylo možné pozorovat změny barvy z červené na oranžovou, fialovou, zlatavou a další. Přestože měření v době západu Slunce zrovna končilo, bylo rozhodnuto je ještě prodloužit asi o 20 minut. Takže tento úkaz se podařilo nejen nafotografovat, ale i zachytit pomocí meteorologické stanice. Toho využili dotěrní sibiřští komáři, kteří se vyrojili právě během západu a velmi rychle nás všechny poštípali. Balení meteorologické stanice proto bylo díky komárům jedno velké utrpení.

Ranní obloha v den zatmění 1. srpna rozhodně nevěstila nic dobrého. Postupně se zatahovalo a dokonce i trochu zapršelo, ale přesto na místo vyrazila čtyřčlenná skupina autem. Další dvojice se dopravila místní Maršutkou do vesničky Ob´, kde se nachází i jedno z Novosibirských letišť. Tam odtud jsme je na stanoviště již dovezli autem. Ve stanoveném čase byla sestavena meteorologická stanice a opět zahájen měřící cyklus a záznam do protokolu. Zároveň ale byla montována i pozorovací a záznamová technika pro částečné i úplné fáze zatmění. S blížícím se začátkem zatmění se naštěstí pomalu začalo umoudřovat i počasí. Oblačnost se postupně protrhávala, slábla a začala se rozpadat. Slábly i poryvy větru. Naopak narůstala postupně naše nervozita z toho, jak to nakonec dopadne. Konečně přišel okamžik T1, tedy začátek částečné fáze zatmění a pořizování prvních snímků ve stanovených intervalech. Zprvu pocitově nenápadně ale později již výrazněji začala klesat teplota a intenzita osvětlení krajiny. Barvy dostaly zvláštní, jakoby našedlý nádech a sluneční disk na obloze byl postupně ukrajován posunujícím se tmavým Měsícem. A pak už byl na obloze pouze úzký srpeček Slunce, který se rychle ztrácel a krajina potemněla. To co se odehrávalo dál je těžké interpretovat. To se totiž musí zažít. Na potemnělé oblookoli-v.jpgze se objevily planety, pak se již velmi úzký srpek rozpadl na tzv. Bailyho perly a zároveň se začala objevovat vrchní atmosféra Slunce – stříbřitá koróna. V ní pak byly viditelné i červenofialové protuberance. Okamžikem T2 byla zahájena úplná fáze zatmění, která trvala přibližně 2 minuty 18 sekund. Během tohoto velmi krátkého okamžiku bylo zapotřebí pořídit fotografickou řadu a videozáznam úkazu. Nutno podotknout, že ne vše se povedlo, že určitou roli hrála nervozita a emoce. Fantastické divadlo na obloze skončilo okamžikem T3 – výšlehem prvního slunečního paprsku. Připomínalo to, jako kdyby na ztemnělé obloze někdo rozsvítil ohromný reflektor. Během několika sekund se začala ztrácet koróna a zformoval se úzký srpek Slunce. Ten začal rychle sílit a nabírat na intenzitě. S ním se i rychle měnil osvit krajiny a barvy v přírodě. Některé z planet bylo možné pozorovat ještě několik minut po okamžiku T3. Napětí postupně opadávalo a všichni ve skupině se snažili vstřebat právě prožitý zážitek. Byl opravdu silný jak je i patrné z pořízené zvukové nahrávky (ta je ovšem nepublikovatelná). Dále byl pořizován záznam částečné fáze až do okamžiku T4, ale to hlavní proč jsme sem jeli již bylo za námi. Okamžikem T4 celý úkaz skončil, avšak meteorologická měření pokračovala dále aby bylo možné navázat na referenční křivky. K večeru za námi přijeli kolegové z druhé skupiny a tak bylo možné si vyměnit zkušenosti. Shodli jsme se na tom, že tma během úplné fáze zatmění byla větší než např. v oblasti Turecka. Všichni byli rádi, že nakonec vyšlo počasí a mohli jsme nerušeně pozorovat všechny části úkazu. Zanedlouho po skončení úkazu se již nad západním obzorem vynořila hradba mraků a pomalu se přibližovala. Večer se opět ukázali komáři, ale tentokrát jsme na ně byli již lépe připraveni.

Třetí měření o den později vypadalo, že ani neproběhne, protože dopoledne bylo zataženo a chvílemi i pršelo. Nakonec se ale počasí opět umoudřilo a bylo možné se přesunout na stanoviště a dokončit poslední referenční měření. Je pravdou, že už ne celé. Ale přesto bylo možné zaznamenat velkou část náběhové větve křivky, celou kritickou část okolo času zatmění a celou sestupnou část větve. Opět jsme zažili nádherný západ Slunce, ale i dotírající komáry. Odborná část naší expedice byla tímto splněna a my se mohli soustředit na návrat. Ten byl naplánován na 3. srpna ve večerních hodinách.

1. díl tohoto popisu – Popis cesty do Novosibirska
3. díl tohoto popisu – Zajímavé prohlídky během cesty