Nad západním obzorem po setmění lze spatřit kromě letního orientačního trojúhelníku i třeba celou Labuť. Nedlouho po setmění však tato oblast postupně zapadá. Nad jižním obzorem po setmění figurují souhvězdí podzimní oblohy, která tou dobou kulminují, a tak nastává dobrá pozorovatelnost jejich objektů. Po západu Slunce se nad východním obzorem začínají postupně objevovat zimní souhvězdí. Ta patří mezi nejvýraznější a zřejmě i nejkrásnější na obloze, neboť je zdobí jasně zářící hvězdy. Velkou roli zde hraje i to, že Slunce se v zimním období dostává hlouběji pod obzor. Během první poloviny noci zimní souhvězdí postupně nastoupávají nad jižní obzor. Asi nejlépe rozpoznatelným souhvězdím zimní oblohy je Orión. Představuje postavu lovce, která se brání Býkovi. Orióna poznáme celkem snadno. Na obloze trochu připomíná motýla. Tři výrazné hvězdy v pásu Orióna představují tělo motýla. Další hvězdy v okolí jeho křídla. V horním křídle je výrazná načervenalá hvězda Betelgeuse, ve spodním namodralá hvězda Rigel. Nahoru napravo od Orióna pak najdeme výraznou načervenalou hvězdu Aldebaran. Ta ale patří již do sousedního souhvězdí Býka. Podíváme-li se dobře, najdeme v těsné blízkosti několik hvězd vytvářejících trojúhelníkovou strukturu. Jedná se o otevřenou hvězdokupu Hyády. Kousek nad nimi se nachází skupinka namodralých hvězd velmi těsně u sebe. I v tomto případě se jedná o otevřenou hvězdokupu, která se jmenuje Plejády, nebo také Kuřátka.
Po západu Slunce se nízko nad jihozápadním obzorem nachází tři planety. Planeta Merkur je velmi nízko a tedy obtížně pozorovatelná. Zhruba po polovině ledna vystoupí asi 8° nad obzor, což je málo. Od Slunce se dostane během východní elongace 14. 1. na vzdálenost 19°. O něco lépe na tom bude druhá z planet, Venuše. Ta je výraznější a ke konci ledna bude nastoupávat poněkud výše, na necelých 13°. Obě planety se nachází zpočátku ve Střelci, ale pak přejdou do Kozoroha a Venuše ke konci měsíce do Vodnáře. Z hlediska výšky na tom bude nejlépe Mars, který se z večera bude nacházet ve výšce kolem 20° nad ideálním horizontem. I ten se bude zpočátku nacházet v Kozorohu, ale pak přejde z 8. na 9. 1. do Vodnáře. Nedlouho po setmění nad východním obzorem vychází největší planeta Sluneční soustavy, Jupiter. Ta bude pozorovatelná až do ranního svítání. Nachází se stále v souhvězdí Lva, nedaleko jasné hvězdy Regulus, ale pozvolna se posouvá k hranici se souhvězdím Raka. Do její těsné blízkosti se dostane na konci ledna. Druhá největší planeta, Saturn, je během ledna pozorovatelná v ranních hodinách poměrně nízko nad jihovýchodním obzorem. Podmínky pro její pozorování se postupně zlepšují. Planeta se na začátku ledna bude nacházet ještě v souhvězdí Vah. Po polovině ledna (17. 1.) přejde do Štíra.
V pátek 2. 1. v ranních hodinách se přiblíží Měsíc k otevřené hvězdokupě Hyády v souhvězdí Býka. Bude se promítat západním směrem od hvězdokupy. Přes hvězdokupu přejde během dne a v páteční večer již bude od ní východně. Měsíc bude výrazně zářit, neboť bude ve fázi nedlouho před úplňkem.
K mnohem zajímavější situaci v téže části oblohy dojde ve čtvrtek 29. 1. ve večerních hodinách. Měsíc krátce po první čtvrti bude přecházet přímo přes Hyády, což bude vhodná příležitost pro pozorování zákrytů jasnějších hvězd Měsícem. Během přechodu se poměrně těsně přiblíží k nejjasnější hvězdě souhvězdí, oranžovému obřímu Aldebaranu. Ten se bude nacházet pod Měsícem. Úkaz bude pozorovatelný poměrně vysoko nad jihozápadem.
V neděli 8. 1. ráno se Měsíc přiblíží k planetě Jupiter. Konjunkce bude pozorovatelná nad jihozápadem poměrně vysoko nad obzorem. Jupiter se bude nacházet přímo nad Měsícem ve vzdálenosti asi 5,6°. Měsíc bude 3 dny po svém úplňku.
V pondělí 16. 1. opět v ranních hodinách před svítáním se setká Měsíc ve tvaru úzkého ubývajícího srpku s planetou Saturn. Setkání se odehraje poblíž jižního obzoru a bude zajímavé, neboť poblíž budou čtyři výraznější hvězdy v horní části Štíra. Nejblíž tohoto seskupení bude výrazná dvojitá hvězda Acrab ze souhvězdí Štíra.
Pro zájemce s astronomickým dalekohledem, kteří by se chtěli podívat na planetu Neptun, a mají problém s jeho vyhledáváním, se naskytne příležitost v noci z 19. na 20. 1. V souhvězdí Vodnáře totiž dojde ke konjunkci načervenalé planety Mars a obtížně pozorovatelného Neptunu. Neptun se bude nacházet nad výraznějším Marsem ve vzdálenosti pouhých 0,2°, což bude pro jeho vyhledání zajímavá příležitost.
V neděli 22. 1. krátce po západu Slunce bude nízko nad JZ obzorem možné pozorovat zajímavé seskupení tří planet a Měsíce. Mezi nejvýše položený Mars se dostane velmi úzký obtížně pozorovatelný srpeček Měsíce (bude krátce po novu). Pod Měsícem bude svítit Venuše a pod ní trochu napravo Merkur. Vzdálenost mezi jednotlivými tělesy však bude větší. Na sledování úkazu moc času nebude, neboť tělesa budou brzy zapadat.
Ve čtvrtek 25. 1. večer se nad jižním obzorem přiblíží Měsíc k planetě Uran, nacházející se v souhvězdí Ryb. Měsíc bude ve fázi před první čtvrtí. Uran se bude nacházet jihozápadně od Měsíce. Planeta však jím bude do určité míry přezářena.
Během noci z 3. na 4. 1. nastane před svítáním maximum meteorického roje Quadrantid. Aktivita roje začíná již 31. 12. a bude patrná do 6. 1. Pozorování kolem maxima ale bude rušit úplňkový Měsíc. Nicméně geometrické podmínky roje jsou dobré, a tak určitá naděje spatřit meteory z tohoto roje existuje. Quadrantidy jsou poměrně mladým a silným rojem. Proto roj může v maximu dosáhnout teoretické frekvence až 130 meteorů za hodinu (tento údaj platí po celé obloze). Radiant roje se nachází v severní části Pastýře, poblíž hranice s Herkulem a Drakem.
